Jedním z tradičních atributů Vánoc je i Betlémská hvězda zavěšená nad jesličkami, která má zvěstovat zrození Spasitele. Pokud se podíváme na tento vánoční symbol očima astronomů, zjistíme, že nedokážeme přesně odpovědět na otázku, co tedy vlastně mohla být ona hvězda na východě, o níž hovoří Matoušovo evangelium.
První problémy totiž nastanou již při určení času, kdy se celá událost měla odehrát. Pokud se obrátíme na Bibli jako relevantní zdroj informací zjistíme, že v Novém zákoně jsou o narození Spasitele zmínky jen ve dvou kanonických evangeliích, Matoušově a Lukášově. A aby to bylo ještě složitější, každé z těchto evangelií spojuje narození Ježíše s jinou historickou skutečností. Matouš popisuje, že se vše událo za panování krále Heroda Velikého, kdežto Lukáš spojuje tuto událost se sčítáním lidu, které se proběhlo za působení syrského místodržitele Quirinia, tedy zhruba 10 let po smrti Heroda.
Navíc i samotné stanovení počátku našeho letopočtu je zatíženo chybami a nepřesnostmi. Přesto existuje jistý konsensus, že k narození Ježíše by mohlo dojít mezi roky 10 př. n. l. a 4 př. n. l.
Když již máme vymezenu dobu, kdy by se mělo znamení v podobě Betlémské hvězdy objevit, pokusme se jej nějak charakterizovat. Mělo by jít o událost znamenající zrození a majestát. Dále by měla existovat spojitost s židovským národem. Důležité je i přesné načasování. Znamení by také mělo být pozorovatelné po delší čas, aby ukazovalo mudrcům cestu k místu Spasitelova narození. A v neposlední řadě je pravděpodobné, že toto znamení by měli poznat lidé vzdělaní, či zasvěcení, protože například prostým pastýřům měl novinu o narození božího syna zvěstovat anděl.
Při hledání astronomických úkazů, které by přicházely do úvahy, nás napadne, že by Betlémskou hvězdou mohl být například velmi jasný meteor neboli bolid, případně nápadné zjasnění některé z hvězd, tedy nova nebo supernova. Velmi rozšířená je představa Betlémské hvězdy jako jasné komety. Také by se mohlo jednat o nápadné seskupení několika nebeských těles, například planet.
Pokud jde o bolid, tak tento poměrně častý jev trvá maximálně několik sekund, takže lze těžko použít jako ukazatel cesty. Zároveň je tak nápadný, že upoutá pozornost všech, kteří ve správný okamžik zvednou oči k obloze. Odpadá tedy i podmínka, že jej rozpozná jen skupina zasvěcených. Navíc neexistuje žádná vazba na židovský národ či majestát.
Náhlé, skokové, zvýšení jasnosti nějaké hvězdy, událost, kterou současná astronomie zná jako novu či supernovu, je poměrně vzácná událost. Hvězdopravci z přelomu letopočtu by si jí určitě všimli. Bohužel z doby, ve které pátráme neexistují žádné zmínky v kronikách či záznamech hvězdopravců o takové události.
Rozhodně také můžeme říci, že to nebyla kometa, která bývá tak často nad betlémy zobrazována. Jednak komety nikdy neměly „dobrou pověst". Byly považovány za posly špatných zpráv, válek, epidemií cholery a moru. A pak také až do konce 16. století byly komety považovány za jevy v naší atmosféře, nikdo by je asi neoznačoval jako hvězdy. Stejně jako v předchozím případě byly i komety pečlivě sledovány, a žádná jasná kometa v období předpokládaného narození Ježíše Krista na obloze pozorovatelná nebyla.
Dnes už docela dobře víme, kdy a jak se kometa nad zobrazení scény Ježíšova narození dostala. Může za to italský malíř Giotto di Bondone, který počátkem čtrnáctého století vytvořil soubor fresek pro padovskou kapli rodiny Scrovegni. Mezi nimi bylo i vyobrazení Klanění tří králů. Giotto se nechal inspirovat svým zážitkem z pozorování návratu jasné (Halleyovy) komety v roce 1301, a jako Betlémskou hvězdu na fresce vyobrazil kometu. Mimochodem, jedná se o velmi realistické zpodobnění komety, asi nejlepší, jaké astronomové až do příchodu fotografie měli...
Asi nejsprávnější vysvětlení navrhl již Johannes Kepler, slavný astronom rudolfínské doby. Ten v prosinci roku 1603 pozoroval na obloze konjunkci, tedy těsné úhlové přiblížení dvou velkých planet Jupiteru a Saturnu. Napadlo jej zkusit zpětně propočítat, zda v období kolem počátku našeho letopočtu také nenastalo podobné postavení planet. Zjistil, že právě v roce 7 př. n l., tedy v době Ježíšova narození, došlo k velké konjunkci, kdy se setkání Jupiteru se Saturnem opakovalo zhruba během půl roku třikrát za sebou. Taková událost jistě nemohla uniknout babylonským hvězdopravcům a možná právě ona přivedla tři mudrce nebo snad krále k místu Ježíšova narození. Navíc tato konjunkce pro ně měla i významnou symboliku. Jupiter byl hvězdopravci považován za “královskou hvězdu”, Saturn pak byl zasvěcen židovskému národu. No a souhvězdí Ryb, v němž se konjunkce odehrály bylo považováno za symbol pro Syropalestinu, tedy oblast, ve které se vše odehrálo.
Nicméně i toto vysvětlení má svá ale. Jednak konjunkce planet, třeba Jupitera se Saturnem jsou poměrně časté. Naposled jsme mohli pozorovat “setkání” těchto velkých planet o Vánocích roku 2020. I když je pravdou, že situace, kdy se tato událost opakuje třikrát během jednoho roku, je vzácná. A pak, i když jde o velmi těsné zdánlivé přiblížení planet, vždy vidíme dvě tělesa. O Betlémské hvězdě se ale mluví v jednotném čísle…
Asi se budeme muset smířit s tím, že opravdovou Betlémskou asi nikdy nenajdeme. Nezbývá nám než souhlasit se slovy jedné z vánočních promluv papeže Benedikta XVI. - “Tuto Hvězdu nehledejte dalekohledem obráceným k obloze, tuto Hvězdu hledejte dalekohledem srdce.”
