Před 170 lety byla v Krásně nad Bečvou (dnes součást Valašského Meziříčí) na zelené louce založena sklárna, která se specializovala na výrobu osvětlovacího skla. Jak vypadaly nejstarší petrolejové lampy a jak se měnily v průběhu desetiletí?
V Krásně se po zahájení výroby v roce 1855 vyráběly menší lampičky, tzv. všiváky (Lauslampen) v různých tvarech i barvách. K oblíbeným typům patřily i tzv. špígllampy, opatřené plechovým zrcátkem k odrazu světla a háčkem k zavěšení na zeď. Především pro anglický trh byly vyráběny vysoké kabinetní lampy.
Přesnější představu podávají propagační a výrobní materiály, dochované ve sbírce Muzea regionu Valašsko. V nabídkovém katalogu z roku 1866 převládají stolní lampy s balustrovým podstavcem a kulatým stínidlem z křišťálového skla, zpravidla z jedné poloviny matovaným kvůli lepším rozptylovým vlastnostem. Mnohé z nich byly zdobeny jemným broušeným dekorem. V nabídce byly i stínidla ve tvaru květu tulipánu a kuželová stínidla s rozevřenou manžetou u horního otvoru. Kromě těchto stolních lamp sklárna vyráběla i nádobky petrolej k závěsným světlům a přenosné lampičky s ouškem. V 70. letech 19. století byly podstavce lamp často fazetově broušené, nebo zdobené dekorativní malbou s arabeskami. Z 80. let 19. století se dochovaly i kolorované fotografie a katalogy kompletních výrobků. Tvarově převládají lampy s podstavcem, do něhož se nádobka s petrolejem vsazovala (tzv. einsatzlampe) a bylo možné jej využít i jako vázu. Díky svému objemu poskytovaly dostatek prostoru pro malíře – zdobily je realisticky ztvárněné květiny s motýly a ptáčky, výjimečně i krajinné motivy. V 90. letech 19. století se stále více uplatňoval plastický dekor, dosažený foukáním do kovových forem. Stínidla z křišťálového skla (tvar koule a květu tulipánu) byly zdobeny manografií (leptaný dekor předtištěný z ocelové desky) kombinující dva typy matu: hrubší pískovaný a jemnější leptaný. Po roce 1900 se i v nabídce sklárny S. Reich & Co projevila secese – kromě malovaných a leptaných motivů na stínidlech se setkáváme i s hutními dekory, uplatňovanými především na podstavcích. Barevné sklo se využívalo i pro stínidla, jejichž rozšířené okraje byly formované do volánků.
Kolem roku 1910 už v dochovaných výrobních podkladech z krásenské sklárny převládaly stínidla na světla elektrická. Poslední nabídkový katalog specializovaný na petrolejové lampy vydala firma S. Reich & Co v roce 1912. Obsahoval tvarově jednoduché stolní lampy z opálového skla zdobené malbou stylizovaných květů. Sklo pro závěsné lampy mělo základní tvar žaludu, zdobeného malbou nebo plastickým dekorem a manografií.
