Zpracování dřeva má v lidských dějinách dlouhou tradici.Již prví zemědělci mladší doby kamenné kolem roku 6000 př. n. l přinášejí na naše území nový životní styl spjatý s mýcením tehdejšího nekonečného lesa. Na rozdíl od svých předchůdců, paleolitických lovců-sběračů inklinovali k trvalejšímu osídlení krajiny a potřebovali volná místa k zakládaní políček, chovu dobytka, stavbě domů a později i společensko-náboženských center.
Pomocí ohně získávali otevřená prostranství, kde bylo možné zakládat obilná pole, krátkodobě zúrodněná získaným popelem. Žďaření bylo doplněné mýcením, kterým se získávalo zejména dubové a habrové dřevo na stavbu domů.
Nástrojem k stínání i následnému opracování byl kus kamene upevněný na topůrku v podobě jednoduché sekery a teslice (v archeologické terminologii označované, jako tesla).
Geologicky jde o vybrané typy břidlic, které si, pokud se brousí ve směru orientace vrstviček minerálů, zachovávají pozoruhodnou pružnost a houževnatost. Asymetrické ostří se vybrušovalo v rovině vrstviček, nebo i kolmo na ně. Výslední artefakt se nejvíce podobal dnešním motyčkám. Následně se nástroj upevnil na kolínkovité topůrko pomocí pryskyřice, provázků či zvířecích šlach. U seker bylo ostří rovnoběžné s topůrkem a u tesly bylo kolmo. Později, kdy už byli lidé schopni vrtat pomocí vrtivého pohybu duté trubky z kosti nebo dřeva podsypávaného hrubým křemičitým pískem díry do kamenných nástrojů, se začala tesla upevňovat podobně, jako dnes. No sekera se na kolínkovitém topůrku udržela ještě tisíce let.
Seky oběma nástroji byli vedené šikmo, nikde ne přímo na celé ostří.
Samotná práce byla vysilující záležitost. Experimentálně bylo zjištěno, že na setnutí třicetimetrové borovice s průměrem cca 40 cm bylo potřeba 11 447 seků. Půdorys průměrného domu mladší doby kamenné byl přitom 30 x 7 metrů.