Botanická sbírka Muzea regionu Valašsko čítá bezmála třicet tisíc herbářových položek a představuje tak jedinečné svědectví o přírodě našeho regionu i o způsobu života jeho obyvatel v minulosti. Nejde přitom jen o herbář kvetoucích rostlin – přibližně třetinu sbírky tvoří mechorosty, které významně doplňují obraz místní biodiverzity.
Základ botanické sbírky muzea položil obsáhlý „Valašský herbář“, který sestavil katolický kněz František Gogela (* 13. 9. 1854, Podhradní Lhota – † 27. 2. 1922, Třebětice). Jako farář působil na řadě míst na Moravě, na přelomu 19. a 20. století zakotvil zpět ve svém rodišti – Podhradní Lhotě a Rajnochovicích. Vedle svých duchovních povinností se s mimořádným nasazením a odborností věnoval botanickému výzkumu. Za poznáním rostlinné říše podnikal četné výpravy po celé Moravě, nejčastěji však směřoval do blízkých Hostýnských vrchů. Je autorem řady floristických studií a odborných pojednání. Jeho zájem se však neomezoval pouze na kvetoucí rostliny – věnoval se také sběru a určování mechorostů. Právě těm zasvětil samostatnou sbírku 39 nejhojnějších druhů, kterou v roce 1911 daroval Musejní společnosti ve Valašském Meziříčí. Tato kolekce dnes představuje nejstarší dochované exempláře mechorostů uložené v Muzeu regionu Valašsko. Obsahuje druhy, které byly v minulosti běžné, avšak dnes některé z nich patří mezi ohrožené. Nabízí tak cenný vhled nejen do historické, ale i současné podoby zdejší krajiny. Dochované rostliny jsou navíc ve velmi dobrém stavu a představují významné doklady flóry regionu.
Odkaz Františka Gogely je stále živý a charakterizuje ho citát ve Sborníku Musejní společnosti z roku 1902: „Značně opět vrostlo neúnavným botanikům důstojným pánem Františkem Gogelou, farářem v Rajnochovicích, nám založené herbárium valašské, a to některými vzácnými druhy; bude již brzy dokonáno jeho krásné a nám zvláště milé dílo, jež bude výtečným prostředkem vzdělávacím nejen našemu studentstvu, ale všem, kdo o rostliny našeho kraje se zajímají. Botanikové pak z povolání najdou zde sneseno vše, co hory a údolí naše z rostlinstva živí a je zdobí.“
Gogelův herbář „Nejobyčejnější a nejhojnější mechy Valašska“ zachycuje jak druhy, které jsou v našem regionu dnes stále běžné, tak druhy, které se v současnosti stávají vzácnými. Mezi nejčastější lesní mechy, rostoucí všude tam, kde mají vhodné podmínky, patří například rokyt cypřišovitý (Hypnum cupressiforme), který se objevuje na dřevě, kmenech, zemi i kamenech. Na zemi a na kamenech je rozšířen také dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium) a d. různotvárný (D. heteromalla). Na zemi tvoří typické porosty rokytník skvělý (Hylocomium splendens), zatímco na sušších kamenech se běžně vyskytuje plazivec obecný (Isothecium alopecuroides), v potocích se nejčastěji setkáváme s pateřínkou jehlicovitou (Rhynchostegium riparioides). Bryoflóra mokřadů, zejména bažin, je poměrně pestrá, avšak v našem okrese jich dnes nacházíme jen málo. Mezi dominantní druhy těchto stanovišť patří bařinatka srdčitá (Calliergon cordifolium). Svahových pramenišť se však na Vsetínsku nachází poměrně mnoho a jejich mechorosty jsou dobře prozkoumány. Kromě druhů běžných i na ostatních mokrých stanovištích se zde setkáváme s prameništními specialisty. Na vápnitých prameništích se vyskytuje zejména hrubožebrec kapradinový (Cratoneuron filicinum). K běžným prameništním mechorostům patří také károvka hrotitá (Calliergonella cuspidata) a prutník hvězdovitý (Bryum pseudotriquetrum). Z rašelinných lesů zachycuje Gogelův herbář například rašeliník člunkolistý (Sphagnum palustre). Nízkou druhovou bohatostí mechů se vyznačují trvalé travní porosty. Ani vsetínský okres není výjimkou, a tak zde nacházíme především běžnější druhy, jako je kostrbatec zelený (Rhytidiadelphus squarrosus) či travník Schreberův (Pleurozium schreberi). Na stinných skalách se zpravidla vytvářejí bohatá mechová společenstva. Často zde rostou klanočepka obecná (Schistidium apocarpum), zatímco k vzácnějším skalním druhům patří hedvábinec hladký (Homalothecium philippeanum).
V herbáři mechorostů Františka Gogely se však nacházejí i druhy, které byly dříve považovány za běžné, ale dnes patří mezi vzácné. Příkladem je žilnatka převislá (Antitrichia curtipendula), která je zařazena v Červeném seznamu ohrožených mechorostů České republiky. Tento mech pravděpodobně ustupuje v důsledku znečištění ovzduší, a to zejména na lokalitách, kde rostl epifyticky – tedy na kmenech buků, klenů a výjimečně i jehličnatých dřevin. Všechny údaje o jeho výskytu pocházejí z 19. století a první poloviny 20. století; recentně je znám pouze z jihozápadní Moravy. Dalším vzácným druhem v herbáři je trněnka pruhovaná (Eurhynchium striatum) rostoucí ve vlhčích listnatých lesích, na stinných místech, tlejícím dřevě a starších stromech.
Mechorosty jsou často opomíjenou, přesto zásadní součástí ekosystémů. Ačkoliv jsou drobné, jejich existence je křehká a mnoho druhů čelí výrazným ohrožením. Hlavními faktory jsou ztráta a fragmentace stanovišť způsobená odlesňováním, přeměnou mokřadů na zemědělskou půdu či urbanizací. Dále pak znečištěním ovzduší a vody a klimatickou změnou, především vyššími teplotami a proměnlivým srážkovým režimem. Díky těmto tlakům se mechorosty stávají cenným indikátorem zdraví ekosystému – jejich úbytek často signalizuje širší environmentální problémy, které ovlivňují celé společenství organismů. Herbář Františka Gogely se tak stává jakýmsi oknem do minulosti naší přírody. Každý rostlinný exemplář vypráví příběh o tom, kde a kdy rostl, zachycuje proměny krajiny i rozmanitost samotných rostlin.
Literatura a zdroje:
KAŠPAROVÁ, Milena. Vzpomínáme: František Gogela – botanik, sběratel a badatel. In. – Zpravodaj Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně, 1995, str. 41–42.
PAVELKA, Jan, TREZNER, Jiří (ed.). Mechorosty. In. – Příroda Valašska: okres Vsetín. Vsetín: Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, 2001, str. 103–105.
POPELÁŘOVÁ, Marie. Osobnosti: Gogela František [online]. Dostupné z: , [cit. 2026-04-06].
VONDRÁK, Jan. Antitrichia curtipendula - ohrožený druh České republiky? In. – Bryonora 26, Praha, 2000, str. 2–4.
