Tetřev hlušec (Tetrao urogalus) je největší evropský lesní kur, jenž se vyskytuje na ploše zahrnující velkou část Evropy a severní Asie. Dříve byl hojně rozšířený i na území naší republiky, avšak modernizace a intenzifikace lesního hospodářství přivedly jeho populaci na pokraj vyhynutí a dnes už přežívá jen v několika oblastech. Přeměna horských a podhorských lesů tento kriticky ohožený druh, jenž je dle Evropská směrnice o ochraně volně žijících ptáků 79/409/EEC zařazen do přílohy I., vytlačila například z Krkonoš, Jeseníků i Krušných hor. Stabiliziovaná populace existuje pouze na Šumavě, k dalším místům, kde zůstává alespoň malá populace, patří Beskydy.

Ve spolupráci LČR a CHKO Beskydy probíhá program repatriace tetřevů do Beskyd, tedy vypouštění jedinců původního druhu v jeho přirozeném historickém areálu výskytu. Projek má již za sebou dlouhou přípravu, jak vznik odchovny vroce 2015 v Řepčonce v katastrálním území Krásná pod Lysou horou, tak vypouštěcí aklimatizační zařízení v masivu Travného. Dále vědecké studie genetiky “beskydského“ chovného hejna, založeného z jedinců z polské Wisly, kde probíhá dlouhodobá reptriace do Slezských Beskyd a místní přežívající populace včetně historických jedinců dochovaných ve formě preparátů. Do studie byly zahrnuty jedinci i ze Šumavy a Slovenska a dalších oblastí výskytu tetřevav Evropě a byla potvrzena vhodnost pužití polských tetřevů pro repatriaci do CHKO Beskydy jako součást genetické variability původní karpatské populace. Nedílnou součástí bylo i mapování aktuálního výskytu posledních ptáků a zmapování lesních biotopů a jejich vyhodnocení s plánem tvorby tzv. tetřevích oblastí, míst, která jsou klíčová pro přežití tetřeva hlušce v Beskydech. Následovalo navržení managementových zásahů do plánovaných tetřevích oblastí, tak aby byly vhodné pro tetřeva, tedy rozvolnení porostu, dosadba vhodných potravních dřevin jejichž listy a plody se tetřev živí (jedle, jeřáb, bříza, jíva) a vymáhání důsledného dodržování návštěvního řádu CHKO, tedy nevstupovat mimo vyznačené stetzky a zejména v zimním období. Spolupráce je navázána i na Diecézí ostravsko-opavskou, která také v Beskydech vlastní lesy s vhodným biotopem a Klubem českých turistů pro úpravu návštěvnosti v tetřevích oblastech, na území bude od 1. prosince do 15. června klidový režim.

Tetřev vyžaduje staré smrkové nebo smíšené porosty přirozeného charakteru s mrtvým dřevem a bohatým podrostem, včetně borůvek, které jsou pro něj důležitým zdrojem potravy. Stejnověké smrkové monokultury mu nevyhovují, neposkytují dostatek potravních zdrojů a současně ani vhodných úkrytů pro stavbu hnízda a je zde snáze nalezitelný predátory – liška, kuna, krkavec, prase divoké. Naopak na Šumavě byl pozorován nárůst početnosti na místech, kde došlo ke gradaci kůrovce a odumření smrkového patra, v členitém terénu pralesovitého charakteru je vhodných míst k úkrytu hnízda dostatek a tetřevi tak mají šanci úspěšně vyvést mláďata. Ke ztrátám dochází i při nárazech dospělých tetřevů do pletiv v oplocenkách. Tetřev je velmi citlivý na vyrušování. Škodí mu pohyb turistů mimo značené stezky, volné pobíhání psů a to především v době toku, a také zejména v zimě. Tetřev je poměrně špatný letec, vzlétá se značným hlukem a časté rušení v zimě při nedostatku potravy vede k velkým výdajům.

Podnik LČR během šesti posledních let vypustil do přírody 73 tetřevů včetně čtrnácti kusů na podzim loňského roku. Poprvé bylo vypuštěno prvních 5 jedinců v roce 2017, v roce 2018 již 18 jedinců z toho dva kohouti vybaveni vysílačkou a také se podařilo vyhlásit 3 tetřeví oblasti na 983 hektarech od Malého Polomu přes Velký Polom až po Mionší s jiným režimem hospodaření. Na celém území jsou také intenzivně monitorováni pomocí fotopastí i samotnými lesníky a dle získaných údajů se tetřevům daří. Lesy ČR se totiž v odchovném zařízení snaží o co nejpřirozenější podmínky aby tetřevi mohli v přírodě přežít a být schopní reprodukce. Základem je chovné hejno kohoutů a slepic, po toku, tedy od února do dubna, jsou slepice vpuštěny do hnízdních voliér s dostatkem úkrytů napodobujících řídký mladý smrkový porost, kde slepice zahnízdí, nakladou 5-15 vajec a inkubují je ca 28 dní. Po vylíhnutí kuřata zůstávají s matkouou zhruba dva měsíce v odchovně a dostávají přirozenou potravu, například, větve smrku, buku, jívy, dále list i plod borůvčí, byliny i živočišnou složku a dostatek lesních plodů, které budou vyhledávat i po vypuštění do hor. Koncem léta se celá rodinná hejna včetně matky přemístí do aklimatizačních voliér v horách, kde si tetřevi zvykají na volnou přírodu, aby se do konce září podařilo odchovaná mláďata bez problémů vypustit.