Žákům školou povinným je neustále předesíláno, že je třeba se učit a učit, nejlépe od mistra. Doslovně je poučka praktikována na učilištích, kde výuku vedou mistři. Ale co takhle se učit od skutečných Mistrů, tedy umělců, jejichž jméno vstoupilo do dějin? Tak přesně v tomto duchu byla vedena výuka na všech výtvarných školách až do konce 19. století. Umělecké řemeslo bylo vyučováno právě prostřednictvím kopírování slavných děl a k tomuto účelu byla C. k. ministerstvem kultu a vyučování vydávána řada předloh zachycujících skvosty italské renesance, francouzského baroka či německé gotiky. Odborné školy byly zásobovány i trojrozměrnými předlohami, ve výjimečných případech dokonce originály z muzejních sbírek, které byly po reprodukování vraceny vlastníkovi. Na odborné škole ve Valašském Meziříčí, zaměřené tehdy i na výuku řezbářství a vybavení pro kostelní interiéry, byly pro studijní účely dokonce zakoupeny originální mistrovská díla. Ředitel školy Franz Rosmaël, sochař a pracovník nově se formující památkové péče v jedné osobě, dovezl ze svých studijních cest po jižním Rakousku sochy z tamních kostelů a od roku 1890 pak v seznamech školních pomůcek figuruje Madona podle Veita Stosse. Veit Stoss byl slavný sochař pozdní gotiky, jeden s mála Mistrů své doby, jehož dílo dnes dokážeme identifikovat se skutečnou žijící osobou. Socha Madony byla spolu se svou kopií v únoru 1945 darována školou valašskomeziříčskému muzeu. Díla tak unikla zkáze či zabavení, protože školu tehdy zabrali pro účely vojenské nemocnice Němci. Zda se skučně jedná o originální pozdně gotické dílo, by věrohodně prokázal jen tým zkušených odborníků s neomezenými možnostmi průzkumu. I tak nám ale zůstává jedna zásadní otázka: která z obou Madon je originálem a která kopií?
Obě sochy se od sebe trošku liší. Nejde jen o výrazy tváří, které je těžko řezbářsky věrně zachytit. Zkuste najít 10 základních rozdílů. Trošku pomůžeme: oblečený/nahý Ježíšek, jiná skladba draperie zlatozeleného pláště Madony... už jen 8!
