Dnes si představíme osobu slovenského důstojníka, který se podílel na osvobození Vsetína. Mikuláš Markus se narodil 27. 06. 1897 ve vesnici Málinec na středním Slovensku. Ve svých 18 letech nastoupil na základní vojenskou službu, absolvoval školu důstojníků v záloze, po maturitě odešel bojovat na frontu první světové války v rámci Uherské armády. Po skončení války plánoval Markus studovat na Vysoké škole lesnické. Jelikož se mu ale nedostávalo financí, stal se vojákem z povolaní v československé armádě. Sloužil u pěšího pluku v Lučenci, potom vykonával službu v Jihlavě. V roce 1929 jej povýšili na kapitána. Po vzniku Slovenského státu zůstal v jeho armádě a bojoval v rámci ní na východní frontě. Dosáhl hodnosti plukovníka a převzal velení nad 1. divizí. S ní se přesunul na jaře roku 1944 na východní Slovensko. By l v kontaktu s podplukovníkem Janem Golianem a podílel se na přípravách Slovenského národního povstání. Do něj se aktivně zapojil a velel svoji divizi v boji proti Němcům na východním Slovensku. Se svými vojáky se na podzim stáhl na střední Slovensko, kde po porážce SNP vedl boj v horách. Pobyt v horách u něj způsobil vážné zdravotní problémy, kvůli nim se na začátku roku 1945 schovával ve Zvoleně až do příchodu osvobozovacích jednotek Rudé armády.
Následně Markuse 26. 3. 1945 přijali do Československého armádního sboru působícího v rámci Rudé armády, zde se stal velitelem 4. československé brigády vytvořené ze slovenských odvedenců. S brigádou se zúčastnil bojů proti Němcům na západním Slovensku. Na začátku května brigáda překročila Váh a přes Papajské sedlo se probila na Moravu jako první československá jednotka. Svým průnikem rozvrátila německou obranu Javorníku a 4. května odpoledne osvobodila Vsetín, kde přišla na pomoc partyzánům, kteří ve městě ráno zahájili povstání. Ve Vsetíně se plukovníku Markusovi i jeho vojákům dostalo srdečného přivítání. Díky rychlému postupu Markusovy 4. brigády přes Javorníky a následné pomoci povstalcům tak neutrpěl Vsetín na konci války velké lidské ztráty, ani materiální škody. Po skončení druhé světové války byl Markus povýšen na brigádního generála. Poté převzal velení VII. zboru v Trenčíne, kde dosáhl hodnosti divizního generála. Po únoru v roce 1948 vstoupil do Komunistické strany, ale následně byl stejně penzionovaný a začal pracovat jako plánovač lesního závodu v Liptovském Mikuláši. Generál Mikuláš Markus zemřel 31. 01. 1967 v Ružomberku.
