Atentát čs. parašutistů na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha, při kterém byl 27. května 1942 smrtelně zraněn, zamíchal karty osudu celému českému národu i nevinným jednotlivcům... Němci potřebovali vykonat akt pomsty a kvůli podezření ze spolupráce s odbojáři se mračna stáhla nad obcí Lidice. Tam bylo 10. června 1942 bylo z rozkazu K. H. Franka zastřeleno 173 lidických mužů, děti kromě těch, co byly vybrány k poněmčení a kojenců, otráveny, ženy převezeny do koncentračního tábora Ravensbrück...
Zpráva o zničení Lidic obletěla celý svět, Němcům však záměr s vymazáním obce z mapy nevyšel – již počátkem června 1945 bylo rozhodnuto o jejím obnovení. První plány vznikly dokonce ještě za války a autorem vítězného návrhu byl R. H. Podzemný, absolvent meziříčské odborné školy pro zpracování dřeva. Jeho návrh nakonec sice nebyl realizován, ale již roku 1946 byla vypsána soutěž nová, jejímiž vítězi se stali opět Valaši a opět odchovanci dřevařské školy, a sice architekti V. Hilský, R. Podzemný a A. Tenzer. Zastavovací plán obsahoval 150 rodinných domů, mateřskou a obecnou školu, rekreační středisko, kostel, faru, administrativní budovy obce, stanici SNB, budovu hasičského sboru, poštu, muzeum, kulturní dům, obchodní dům, provozovny řemeslníků, hospodářské usedlosti, družstevní velkostatek, hornickou školu a Mezinárodní výzkumný ústav pro bezpečnost v dolech. Kromě toho byla plánována i výstavba zemědělských usedlostí pro ženy, které měly zájem hospodařit na zemědělské půdě. Vyhlášení areálu bývalé obce za národní kulturní památku a tím pádem i celého zastavěného území stávající obce a nejbližšího území za ochranné pásmo této památky mělo za následek dlouholeté zakonzervování vzhledu Lidic a i nové domy, vzniklé po uvolnění stavební uzávěry, sledují původní charakter obytných staveb.
Pokud jsou pro vás tato zjištění novinkou, určitě si nenechte ujít příležitost navštívit výstavu Krása v dřevě ukrytá v zámku Kinských ve Valašském Meziříčí, která začíná 6. listopadu. Při příležitosti 140. výročí založení zmíněné dřevařské školy připomíná celou řadu podobných aktivit a úspěchů jejích odchovanců i pedagogů, jejichž fenomenální projekty neprávem občas upadají v zapomnění.
