Turistický areál Kohútka-Portáš v Novém Hrozenkově se může pyšnit nejen moderní sedačkovou lanovkou, ale i tím, že zde žije nejvíce jedinců vzácného motýla jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne) na Valašsku. Motýli poletují hlavně na hřebeni Javorníků mezi Stratencem a Makytou. Nejdále byli jasoni sledováni až u hráze přehrady Karolinka-Stanovnice. Osamocení motýli jsou známí z Nového Hrozenkova, Brodské, a od železniční stanice Hodslavice. Jinde v Beskydech již jasoni zmizeli.
Jasoň je červnový motýl, který jen neochotně a pomalu létá. Housenky žijí na zastíněných dymnivkách na pasekách či v řídkých lesích s křovinami.
Historicky byl téměř celý hřeben Javorníků odlesněný a pasený – páslo se i v řídkých lesících a v javořinách. V posledním století se však již skoro nepase a stále se zalesňuje smrkem, neopuštěné horské louky samovolně zarůstají. Poslední část hřebene s loukami zůstala díky existenci turistických chat a poté sjezdovému lyžování jen zde u Kohútky. V první polovině století z Portáše dokonce startovaly i větroně!
O zdejší populaci jasoně psal již v roce 1932 huslenský evangelický farář a botanik Říčan a v roce 1945 pak entomolog Dernický. Přestože se o ní tak dlouho ví, nikdy nedošlo k jejímu zničení sběrateli, a to máme v Muzeu regionu Valašsko řadu kohútských jasoňů.
Ještě nedávno bylo vymírání jasoně záhadou. Dnes již víme, že důvodem je mizení tradičního hospodaření a intenzifikace zemědělství a lesnictví. Motýl vyžaduje lesní světliny, výmladkové selské lesy a pařeziny. Tak vypadala ještě na počátku 20. století většina valašských lesů. Díky převodu na stejnověké lesy však oku lahodící selské lesy zmizely, čímž také došlo k postupnému ubývání až k téměř vymření tohoto krásného motýla.
Nyní jasoni pomáhá provoz turistického střediska, sečení sjezdovek a čištění a narušování zarostlých míst. Nic se ovšem nesmí přehánět, zničit jej může i přílišná péče – v dokonale posečeném a vyčištěném turistickém areálu motýl nepřežije.
