Druhá světová válka přinesla mnoho špatného, a je s podivem, že se v tomto období najdou i světlé momenty. Protektorátní režim se dotkl všech sfér života běžného občana a zasáhl i do průmyslu, včetně sklářství. Většina českých skláren se nacházela v pohraničí, kde se neklidná doba projevila jako první, a proto dochází i ke značné migraci jak sklářů, tak sklářských výtvarníků. Do Valašského Meziříčí přichází např. Ing. Miloslav Prokop se svým vědeckým postupem při vývoji nových svítidel, nebo František Zemek, který zde začíná s výrobou skleněných figurek. Sklárny ve Valašském Meziříčí byly zařazeny mezi průmyslově strategické podniky a jejich výroba byla uzpůsobena současné situaci – vyráběl se tzv. kriegsortiment. Dnes nás asi překvapí, že do tohoto válečného zboží bylo zařazeno především luxusní sklo, vznikaly celé série dekorativních předmětů: mezi nimi i bublinatý Antik a nebo vázy s obchodním názvem Atel. Co je na vázách Atel tak výjimečného? Především precizní provedení a technika, nad kterou stojí za to, se zastavit.
Vázy jsou zhotoveny z vrstveného skla: ta na snímku ze sbírek muzea ve Valašském Meziříčí je ze tří sklovin: křišťálu (čiré sklo), oranžového skla a horní vrstvu tvoří rubín (temně rudé sklo). Dvě poslední vrstvy musí být rovnoměrně silné – na tom záleží úspěch této velmi náročné techniky. Motiv, který prostupuje jednotlivými vrstvami, je proveden pískováním: plochy, které neměly být obroušeny, byly zakryty a zbytek byl postupně odstraněn. Pískování dodává sklu mat a v kontrastu s horní lesklou vrstvou získává celý výjev větší hloubku. Hotový výrobek opatřený značkou si pak našel cestu do některé z domácností „věrných Říši“. Ale ve skutečnosti bychom tyto luxusní kousky našli i v širokém okolí krásenských skláren, kam se dostaly prostřednictvím svých tvůrců.
Dnes na výrobu této krásné vázy těžko najdeme šikovné ruce – vypískovat motivy není největší problém, ale vyfouknout tak veliký tvar se stejnoměrným rozmístěním barevného skla je opravdu umění, které vyžaduje skutečného „mistra skláře.“