Na podzim je lovecká sezóna v plném proudu. V minulosti byl lov výsadou vyšších a majetných vrstev společnosti. Sloužil nejen k panské zábavě a ke společenské reprezentaci, ale byl i zdrojem hospodářského zisku. V Čechách měli právo lovu (dle usnesení Českého sněmu z roku 1573) pouze vlastníci pozemků, tj. panovník, šlechta, kláštery, královská města. Lovectví a myslivost jako šlechtická kratochvíle byly vyhledávaným námětem tvůrců z mnoha výtvarných a řemeslných oborů. Jedním z nich je i umění intarzie, považované za "královnu" výzdobných nábytkářských technik. Intarzování znamená vykládání povrchu nábytku motivy a vzory z různobarevných dřevěných dýh a dalších rozličných materiálů - kovů, alabastru, slonoviny, kosti, drahých kamenů, porcelánu atd. Jedná se o starobylý, vysoce umělecký způsob zdobení známý již ve starověku a znovuvzkříšený v renesanci. V období baroka se umění intarzie rozvinulo natolik, že se na něj specializovali umělečtí truhláři zvaní ebenisté. Intarzovaný nábytek byl vždy výrazem přepychu, citu pro krásu ušlechtilých (mnohdy exotických) dřev i smyslu pro dekorativní kvality nábytku.
Intarzované lovecké výjevy zdobí např. vzácný barokní sekretář, který patří do souboru dochovaného vybavení zámku Lešná u Valašského Meziříčí a je v současnosti vystavený v jeho zpřístupněných zámeckých interiérech. Vedle motivu antikizující figury Lukostřelce a vyobrazení Sokolníka s loveckými psi si pozornost zaslouží zejména ústřední scéna Skolení jelena.
Intarzie je zhotovena z domácích i cizokrajných dřevěných dýh; zejména z ořechové a v detailech i z javorové, třešňové, švestkové, hruškové, ebenové, mahagonové, palisandrové aj. Na tělové partie byla použita slonovina. Dýhy zelené barvy pocházejí ze dřeva škumpy, popř. této barevnosti bylo dosaženo promořením. A zásluhou připalování působí motivy plastičtěji (dojem objemu).
na fotografii Skolení jelena - detail výzdoby barokního sekretáře, 17./18. století. Foto Milan Ošťádal. (Ze sbírek MRV, fond Lešná, L 36/87.)
