I obyvatelé chudého Valašska odedávna obraceli svůj zrak k nebi. Počátkem 30. let minulého století zde snad právě proto vznikla pobočka Masarykovy letecké ligy, organizace, která měla v mladé československé republice podporovat letectví. Zaměřovala se na letecké modelářství, někteří její členové se ale záhy začali věnovat i bezmotorovému plachtění.
Průkopníkem letectví na Valašskomeziříčsku byli především pánové Emil Siege a Jaroslav Hauser-Horský. Pro tuto zálibu dokonce našli nebývalé pochopení u ředitele zdejší odborné dřevařské školy Ing. Augustina Puchty, který umožnil stavbu kluzáků a větroňů přímo ve školní karosářské dílně a do vzdělávacího programu školy byl vedle řady dalších oborových kurzů (např. hračkářského či karosářského) zařazen i kurz letecké modelařiny.
První zkušební kluzák byl v dílnách dřevařské školy postaven ve školním roce 1933/1934, posléze přišly na řadu konstrukčně náročnější větroně, které byly dodávány i okolním aeroklubům. Létalo se na byninském kopci, později na svahu Štěpánov nad kasárnami. Bezmotorové létání časem přešlo k motorovému. Na místě dnešní DEZY proto vzniklo malé civilní letiště, uvažovalo se dokonce o jeho otevření pro mezinárodní provoz.
O stavbu mezinárodního letiště na ploše civilního letiště Valašského aeroklubu pod Byninou měl svého času zájem i zlínský továrník Baťa. Členem zdejšího aeroklubu byl nejeden významný průmyslník své doby – za všechny jmenujme např. Jana Vlka – majitele továrny na dřevěné hračky, Františka Plačka – majitel slévárny, či herce Karla Radu z Kelče. Právě poslední jmenovaný se proslavil tím, že v květnu 1947 přistál v blízkosti kaple sv. Cyrila a Metoděje na vrcholu Radhoště.
O stavbě civilního dopravního letiště na území bývalého Mariánského dvora pod Byninou bylo rozhodnuto v roce 1945. Součástí byla i letecká kolej (sídlící v krásenském zámku), která měla vychovávat letecké konstruktéry a dopravní piloty a do Valašského Meziříčí se přestěhovala ze Zlína. Základní kámen letiště byl položen roku 1945 a již příští rok se zde konaly první letecké závody. Součástí letiště byly i dva hangáry pro sedm větroňů a kluzáků. V roce 1954 převzal provozování letiště SVAZARM.
16. listopadu 1960 byl proveden slavnostní výkop základů budoucích Urxových závodů. Nový závod, který se sem přesouval z Ostravy, potřeboval pro své zdárné fungování jednak dostatečně velkou rovinatou plochu, návaznost na existující dopravní infrastrukturu, dostupnost užitkové vody a dostupnost surovinových zdrojů v podobě produktů ostravských koksáren. Všechny tyto požadavky plocha valašskomeziříčského letiště, ležícího u železničního dopravního uzlu s tratí do Ostravy, v rovině u řeky Bečvy, splňovala, a tak se právě zde začala psát počátkem 60. let 20. století nová kapitola průmyslových dějin Valašska.
