Každý, kdo chodí do přírody nebo se občas projede po dálnici D1, už si dozajista všiml, že tuzemské jehličnaté lesy sužuje v posledních letech rozsáhlá kůrovcová kalamita. Začala před 20 lety na severní Moravě a postupně se přesouvá republikou směrem k západu. Gradovala v suchých a teplých letech 2014–2018, nyní už sice zeslábla, ale rozhodně ještě neskončila. Zavinila ji změna klimatu, vysoké teploty a vyschnutí hlubších vrstev půdy, které smrk ani borovice nejsou schopny tolerovat.
Kalamita působí značné hospodářské škody, mění tvář krajiny a nutí lesní hospodáře přehodnocovat zažité postupy. Tomu, co se v zasažených lesích děje s rostlinami a živočichy, se ale dosud nikdo nevěnoval. Změnil to až výzkum z roku 2021, na kterém se podílel i pracovník Muzea regionu Valašsko. Výzkumníci pod taktovkou doc. Martina Konvičky z Biologického centra v Českých Budějovicích zkoumali 45 ploch, zachycující vývoj kalamity ve třech oblastech – Nízkém Jeseníku, Českomoravské vrchovině (Jihlavsko) a jižních Čechách (Českobudějovicko). Vědci sledovali výskyt vyšších rostlin, denních motýlů, nočních motýlů a brouků vyvíjejících se v mrtvém dřevě. Výsledkem je mimo jiné publikace v prestižním časopise Forest Ecology and Management.
V průběhu projektu bylo nalezeno 1018 druhů rostlin a živočichů. Nejpočetnější byla rostlinná společenstva – 423 druhů, z toho 17 z červeného seznamu, následovaná nočními motýli (344 druhů, 12 z červeného seznamu, saproxylickými brouky (199 druhů, 41 z červeného seznamu) a nakonec i denními motýly (52 druhů, 12 z červeného seznamu). Jak je z dat vidět, nejvíce kůrovcová kalamita na našich plochách pomohla vzácným druhům brouků vázaným na dřevo, ale i to, že na pasekách žila celá 1/3 všech našich denních motýlů, ukazuje na překvapivou kvalitu tohoto podceňovaného biotopu. Pro mě osobně byla nejpřekvapivější obrovská početnost krásných a barevných přástevníků medvědích (Arctia caja), na které v běžné krajině narazím při studiu motýlů jen zřídkakdy, zato na pasekách jich během pár nocí do lapačů přiletělo mnoho stovek!
Neštěstí jednoho, štěstí druhého. Tohle staré přísloví asi nejlépe vystihuje situaci v kůrovcem napadených hospodářských lesích, které sice na jednu stranu „umírají“, ale zároveň na vzniklých holinách a nově osázených či samovolně se vyvíjejících pasekách kypí bohatý život. Byla nalezena překvapivě bohatá společenstva všech sledovaných skupin. A to včetně druhů, které v hospodářských lesích či venkovské krajině běžně nežijí či dramaticky ubývají. Ochranářsky nejhodnotnější denní motýli osídlovali kalamitní holiny, nejhodnotnější noční motýli pak stojící mrtvé lesy a nejhodnotnější brouci nakonec plochy, kde kalamita vytvořila rozvolněné lesy.
Kalamita umožnila namnožení mnoha druhů, které v temných hospodářských smrčinách nemohou žít a z otevřené krajiny je vytlačuje intenzívní zemědělství. Takové namnožení jim umožní lépe se vypořádat s riziky, kterým je lidská činnost v krajině vystavuje. Z hlediska brouků je největším přínosem vznik otevřených parkových lesů a skokový nárůst objemů osluněného mrtvého dřeva. Toho je v hospodářských lesích obvykle málo. Kalamita tak umožnila rychlé rozšíření řady donedávna velmi vzácných a ohrožených druhů.
Je zřejmé, že kůrovcem zasažené hospodářské lesy budou znovu obnoveny a jejich oživení je proto jen dočasné. Do budoucna je ale nezbytné plně využít této veskrze historické příležitosti a ponechat maximální prostor přirozené obnově, vysazovat pestřejší kombinace dřevin a tolerovat existenci nezalesněných plošek na zamokřených místech nebo podél lesních cest.
