Prapředek koně se na naší planetě objevil údajně už před více než 60 miliony let. Tehdy obýval oblasti Severní Ameriky, kde paradoxně před 11–13 tisíci lety vyhynul a kam byl opět přivezen až před 500 lety z Evropy. První kůň zvaný Eohippus nebyl dnešnímu koni příliš podobný – byl údajně velký jako liška, měl ostré zuby a na nohou místo kopyt pět roztažených prstů.

Stejně jako sám kůň se v průběhu historie proměňoval i způsob využití koně člověkem. Pro lidi byl kůň nejprve potravou, později zvířetem pracovním, ale též válečným, v současné modernizované společnosti se uplatňuje zejména při volnočasových aktivitách a sportu.

Valachům sloužil kůň v minulosti především jako tažné zvíře, čehož se využívalo při zemědělské činnosti (orba, svoz úrody apod.) a v povoznictví (přepravě materiálů). Na Valašsku chovaní koně byli v 18. a 19. století údajně nízkého vzrůstu a malé síly. V horském terénu byla jejich výhodou větší pohyblivost. Koně byli v našem regionu rozšířenější u majetnějších lidí, chudší obyvatelé chovali jako pracovní zvíře spíše všestranněji využitelný hovězí dobytek.

Nejvýrazněji se na Valašsku koně uplatnili při povoznictví neboli formanství. Formani zajišťovali prostřednictvím koňmi tažených vozů vnitrostátní i mezinárodní přepravu surovin až do přelomu 19. a 20. století, kdy bylo formanství nahrazeno zavedením železniční dopravy v regionu. Zdejší „furmani“ byli lidé zámožní – dovolit si povoznictví provozovat mohli jen bohatší sedláci, kteří byli schopni uživit formanské koně, jichž mívali i několik párů (zajímavý je pozůstalostní spis bývalého formana z Horní Lidče, který zemřel roku 1837, po němž zůstali: „1 šiml slepý, 1 kobyla stará a 1 hříbě červené“). Formani byli také lidmi světaznalými – při transportu zboží pravidelně navštěvovali daleké evropské destinace – Vídeň, Budapešť, Krakov, Lvov, Hamburk a dokonce až zaalpský Terst, kam vozili lůj, využívaný při stavbě lodí. Z Valašska vyváželi hlavně sukno, sušené ovoce, dřevěné výrobky a sklo, na Valašsko přiváželi slovenské a maďarské obilí, polskou sůl či haličskou petrolej, ale také spoustu informací a novinek.

Zašlou slávu valašských formanů připomíná ve výstavě několik vzácných předmětů z etnografické podsbírky vsetínského muzea, jako např. formanské papuče pletené ze slámy a s podešví z dřevěných desek, které si povozníci při dlouhých jízdách nazouvali přes boty, aby je chránily před chladem.