Malebná městská zákoutí byla v průběhu staletí zachycována výtvarnými umělci – v mnoha případech jsou jedinou dobovou vizualizací zaniklé lokality.

Podsbírka výtvarného umění muzea ve Valašském Meziříčí obsahuje více než dva a půl tisíce výtvarných děl, které se váží k regionu. Patří k nim i díla zachycující Valašské Meziříčí a Krásno nad Bečvou, které už celé století tvoří jeden celek. Konkrétně jsou námětem 108 kreseb, maleb a grafik, z toho 75 zobrazuje Valašské Meziříčí, zbylé patří zákoutím města na druhé straně Rožnovské Bečvy.

Autory obrazů jsou většinou výtvarníci, kteří ve městě strávili část svého života:  malebnost kostelíka Nejsv. Trojice zachytil Bohumír Jaroněk, partie farního kostela architekt Alois Balán, město maloval i sochař Miloslav Bublík, grafik Karel Lehký – Brodský, malíř Alois Schneiderka, sochař Leopold Christ. Po ulicích se se skicákem v ruce toulal Josef Hapka, Jaroslava Hýžová či Marie Bognerová. Město, či jeho významné stavby se objevují i na výtvarných dílech „přespolních“ tvůrců – na grafikách Ilji Hartingera, Zdeňka Mlčocha, Jiřího Boudy, či na reprezentativních malbách Václava Koutského a Františka Arona.

Polovinu celého souboru však tvoří obrazy, u nichž výtvarnou složku předčí historická vypovídající hodnota. Nejstaršími (a nejreprodukovanějšími) jsou dvě kolorované kresby z roku 1854, zachycující celkový pohled na město a partii v oblasti mostu, spojujícího (tehdy ještě samostatné) části. Díky perokresbám Eduarda Stoklase z roku 1867 je dochována podoba některých krásenských továren (tkalcovna, sklářské provozy, dílna na kameninu). Z 80. let 19. století pochází soubor deseti kolorovaných kreseb Karla Drozda, zachycujících ulice oblasti kolem náměstí, vstupy do obou meziříčských kostelů a další dnes již zaniklá zákoutí Valašského Meziříčí. Systematickému mapování ulic města věnovala v roce 1969 22 kreseb Blanka Růžičková. Partie podlehnuvší asanaci v 60. letech 20. století jsou pro historii zachyceny malbami dalších „nedělních“ malířů – k těm nejproduktivnějším patřil sklář Karel Sypták.

Historické obrazy barvitě dokreslují dochované mapy či popisy pamětníků a pozdější černobílé fotografie. Některé z nich jsou dokonce jediným vizuálním dokladem dnes již zaniklé lokality (jako např. panská sýpka u krásenského dvora, lípy na Stínadlech). Mají schopnost oživit vzpomínky pamětníků a přesně tuto funkci teď čtvrtina z nich plní ve výstavě Krásno zmizelé, která je do 20. dubna 2025 k vidění v zámku Kinských ve Valašském Meziříčí. V tzv. Krásenské obrazárně jsou doplněny historickou fotografií i snímkem současného stavu lokality.