Mnoho kmenů a národů zanechalo svoje stopy na Valašsku. Některé z nich známe jménem z dobových písemných pramenů, jiné můžeme rozpoznat pouze na základě svébytných archeologických památek. Někde na pomezí stojí keltský kmen Kotinů, který obýval kolem zlomu letopočtu karpatské podhůří Moravy a Slovenska včetně Beskyd. Je pravděpodobné, že právě Kotinové se podíleli na vzniku místní púchovské kultury, řazené do závěru doby železné a do počátků doby římské.
Kotinové byli především mistry ve zpracování železa. Karpaty poskytovaly hojně železnou rudu, ze které bylo možné vyrábět nejen pracovní nástroje, ale především zbraně. Kotinové si tento potenciál dobře uvědomovali a jako významní výrobci a dodavatelé zbraní okolním kmenům nabyli záhy klíčového strategického významu. Není divu, že za své spojence si je vybral i římský císař Marcus Aurelius. Neklidné poměry v barbariku ho přinutily vytáhnout proti kmenu Markomanů, sousedících s Kotiny na západě a kvalitní kotinské zbraně měly císaři pomoci pacifikovat odbojné Germány. Takzvané markomanské války probíhaly v letech 166-180 n.l. Kotinové ovšem zklamali důvěru, kterou v ně císař skládal. Obchod se zbraněmi byl zjevně rizikový podnik odnepaměti. Rozezlený Marcus Aurelius sáhnul nakonec k tvrdému trestu. Z karpatských hor nechal své vrtkavé spojence vysídlit a usadil je daleko od svých původních domovů v rovinaté Panonii, na území dnešního Maďarska. Tady přežívali vykořenění Kotini až do 3. století, kdy je zmiňují naposledy písemné prameny.
Hradiska púchovské kultury známá z našeho regionu se často dávají do souvislosti právě s kmenem Kotinů. Rozpoznáno jich bylo několik, od drobných hradisek u Jasenice a Loučky na Valašskomeziříčsku až po velké hradisko Požaha u Nového Jičína. Tak po slavných a obávaných železářích zůstaly jen skromné pozůstatky ve valašské krajině.
