Advent se přehoupl do své druhé poloviny a vzhledem k jeho nejkratšímu možnému termínu již zanedlouho nastane doba vánoční, k níž neodmyslitelně patří koledování a koledy.

Koledy jsou v dnešním světě často vnímány jako křesťanské písně, avšak původně se vázaly k pohanským oslavám zimního slunovratu. Důraz byl kladen především na obsah, význam přednášených přání měl mít klíčový dopad na hospodaření, zdraví a hojnost v nadcházejícím roce. Světské koledování však časem ustupuje do pozadí v souvislosti se šířením křesťanství. Náboženské koledy jsou nejmladší verzí koled, které se začaly na našem území formovat od 18. století. Původní lidové koledy procházejí proměnou, z primárního přání a prosby o odměnu se vykrystalizuje příběh o zrození, klanějících se pastýřích, hvězdě a všech dalších příjemných i tíživých okolnostech začínajícího se pozemského života. Prvními zapsanými zlidovělými kostelními písněmi jsou Poďte, chlapci, k nám či Zhůru pastuši.

Koledování má na Valašsku svou dlouholetou tradici a v různých obměnách stále přetrvává. S koledováním se začínalo již na Štědrý den, pokračovalo na Boží narození, dále na svatého Štěpána, na Nový rok a pak až do svátku Tří králů. Nebylo doménou jen dětí, své místo zde měli i dospělí. Vinšovalo se nejen zdraví, štěstí, úroda a hojnost do dalšího roku, ale koledníci také dostávali svou odměnu, ze které se následně věštilo, co koledníky čeká v nadcházejícím roce.

Charakteristickou formou obchůzkového koledování jsou na Valašsku vánoční pastýřské či betlemářské hry. Ač nejsou zcela lidového původu, zachycují tradiční život pastevců. Vypráví příběh o zvěstování narození Ježíška a pastýřské cestě do Betléma s dary. Postavy z příběhu se liší podle lokality: na severním Valašsku obcházeli tři pastuchové s obušky, kdežto na jižním Valašsku byli hlavními aktéry fedoři či betlehemci s přenosným betlémem.

Cyklus vánočních obchůzek zakončuje obchůzka tříkrálová, která přetrvává do současnosti a koná se ve všech obcích a městech nejblíže datu 6. ledna. I u této obchůzky najdeme spojitost jak s nekřesťanskými rituály spojenými s ochranou obydlí, tak také inspiraci barokními divadelními hrami. Kašpar, Melichar a Baltazar obcházeli stavení, která vykuřovali kadidlem, světili svěcenou vodou a na dveřích nechávali křídou znamení K, M, B, které je možno vyložit také jako požehnání Christos mansionem benedicat neboli Kristus ať požehná příbytek. Do 19. století toto úlohu plnili kostelníci, ministranti, učitelé, následně je nahradila školní mládež.

Kromě vinšování prostřednictvím koled probíhalo na Valašsku též ščastikování. Toto obřadní přání hospodářům se pronášelo v průběhu celého vánočního období a znělo například takto:


Pochválen buď Ježíš Kristus,
vinšuju vám štěstí, zdraví,
na to Boží narození,
aby vám to Pán Bůh dal,
co si od milého Pána Boha žádáte.

Dnes se koledování přeneslo převážně do vnitřních prostorů. Nejoblíbenější formou posledních desítek let jsou adventní, vánoční a novoroční koncerty, prostřednictvím kterých se předává ono poselství. Podobu koncertů si oblíbila různá sdružení, folklorní soubory, umělecká uskupení, školy, kapely, sóloví zpěváci a mnozí další. Také v etnografické sbírce Muzea regionu Valašsko se nachází pozvánky a plakáty k těmto koncertům.