Na Valašsku lze nalézt více lokalit, která souvisí s II. světovou válkou. Kromě míst spjatých působením partyzánů, zde najdeme například bunkry německé armády. Pět bunkrů se dochovalo na levém břehu Rožnovské Bečvy ve Valašském Meziříčí. Byly postaveny někdy na přelomu let 1944/45, kdy Němci opevňovali své pozice v Protektorátu před příchozí Rudou armádou. Jsou orientovány směrem na sever, tedy ke Krásnu odkud Němci očekávali příchod nepřítele. Jeden z bunkrů se nachází na místě bývalého hřbitova u lapidária Svaté Trojice, a dá se během otvírací doby lapidária prohlédnout.
Kochbunkry byly jednoduché stavby, vyráběné z válcových prefabrikovaných dílů, armovaných ocelovými pruty. To umožňovalo jejich masovou a levnou výrobu, jednoduchý transport a okamžité bojové nasazení. S výstavbou bunkrů začali Němci během roku 1944 a postavili jich několik tisíc a to hlavně na území Polska. Němci je většinou budovali na liniích opevnění, které měly zastavit postupující spojenecké armády. Měly sloužit jako palposty pro kulomety a tím zesilovat polní opevnění. Více bunkrů často tvořilo shluky, kde jednotlivé objekty propojovaly zákopy, ze kterých se do nich vstupovalo. I ve Valašském Meziříčí tomu tak bylo. Zdejší bunkry jsou jak jednoprůzorové, tak dvouprůzorové, šířka jejich stěn je od 20 do 30 cm, výška uvnitř dosahuje 180 cm při šířce 120 cm. Pojmenování bunkru bylo odvozeno od jména autora myšlenky tohoto objektu, gauleitera Východního Pruska Ericha Kocha. Ale mezi vojáky se označovaly jako "Kochtöpfe", bunkry totiž připomínaly kuchyňské hrnce.
