Co svět světem stojí, snaží se ženy držet krok s módou. Chtějí se líbit nejen mužským protějškům, ale i samy sobě. V muzejních sbírkách je uchovávána řada důkazů o proměnách ženské módy v průběhu století. V depozitáři valašskomeziříčského muzea najdeme například krásné dámské dřeváčky vyrobené na počátku 40. let 20. století ve firmě Baťa.
Byl to ve své době opravdový módní hit! Snad každá žena toužila po takových střevíčcích, neboť byly líbivé, elegantní, pohodlné a hlavně cenově dostupné.
Jednoduchá dřeváková obuv samozřejmě nebyla nic nového. Používala se po staletí v řadě evropských národů a nosila se zejména na venkově. I Baťa v době 1. světové války zaplavil trh nepohodlnými dřeváky, které se i přes nízkou cenu málo prodávaly a zůstaly mu na skladě. Zbylo po nich jen známé a dodnes používané pořekadlo: „ dopadl jak Baťa s dřevákama“. Ovšem dřeváčky z konce 30. let vyrobené ve firmě Baťa už byly něco zcela jiného. Byly propracované týmem návrhářů, konstruktérů, modelářů a designérů do nejmenších detailů, aby splňovaly všechny kritéria na pohodlnou a módní obuv.
Je nutné připomenout, že k jejich výrobě se přikročilo hlavně z důvodu nedostatku kvalitního usňového materiálu, neboť byla válka. U Baťů si však s takovýmto problém dovedli poradit. Využili, jako už nejednou, náhražkových levnějších materiálů: dřeva a textilu. Podešev střevíčku se vyráběla ze suchého, propařeného bukového dřeva, svršek byl z pevné textilie nebo u letních modelů z potištěného plátna, na kterém vítězily veselé květinové vzory. Aby byla zajištěna vyšší trvanlivost dřeva na podešvi, opatřovaly se zespodu dřeváčky koženými floky a kovovými plíšky.
Reklamní slogan hlásal, že tyto střevíčky jsou „pestré jako květy, plné nového, svěžího půvabu…“ Dřeváčky zůstaly nezbytnou součástí výrobního programu firmy Baťa po celou válku, neboť poptávka po nich neklesala. Jak by ne, když se daly se pořídit za 55 - 70 korun a letní modely byly ještě levnější. Staly se tak oblíbeným typem obuvi širokých vrstev obyvatelstva.
