Akademický sochař Pavel Drda z Bystřičky je díky své reliéfní keramické tvorbě s krajinnými motivy i zcela výjimečným sochařem krajinářem!

Umělec má za sebou přes 30 let profesionální práce, která započala již během studií na pražské Vysoké škole umělecko-průmyslové v ateliéru užitého sochařství, kde profesor Josef Malejovský svěřoval svému nadějnému studentovi modelování vlastních monumentálních realizací. Důvěra učitele posílila umělcovu víru v sebe sama a po ukončení studií opustil Prahu a vrátil se na Valašsko, aby se zde mohl zcela soustředit na svou tvorbu, která byla – i přes jeho mladické sny – a doposud je tolik zemitá, zakotvená v půdě domovského kraje, v rozoraných brázdách kamenitých polí.

Na mnohočetných autorových reliéfních cyklech, které vznikají paralelně s jeho trojrozměrnými plastikami, je zjevná sochařova fascinace mýtem krajiny. Jednak té valašské s motivy rozoraných kamenitých polí zmáčených deštěm a vonících hlínou, s kalužemi, studánkami, šlépějemi vtištěnými do půdy, se ztajenými poklady… Tato krajina poměrně surová a drsná se v jeho díle postupně proměňuje v imaginární zaslíbenou krajinu a její zvlněný terén splývá tu čitelněji, onde jen v náznaku se smyslnými liniemi ženského aktu. Umělcovo pojetí tématu Žena-krajina se vyvíjelo od prvotního okouzlení sochaře – figuralisty – tvary těla ženy a jejich podvědomého hledání v přírodní scenérii přes záměrné promítání ženské siluety do krajinného schématu až po vnímání ženy a personifikování krajiny do podoby bohyně – dárkyně života, jejíž plodnost je synonymem úrodnosti země. Pavel Drda rozvíjí téma „Žena-krajina“ (či v archaické verzi Matka Země – bohyně Země) od roku 2006 a rozehrává jej v četných erotizujících i emotivních variacích. Na řadě reliéfů je přítomnost člověka v krajině naznačena šlépějemi bosých nohou a charakter vztahu muže (člověka) k ženě (krajině) lze interpretovat z pozice chodidel (např. obchází ji po špičkách, prochází lhostejně kolem ní, překračuje ji…). V roce 2012 začal pracovat na cyklu reliéfů inspirovaných pobytem na Havaji a bájemi o tamější bohyni vulkánů Pele. Sošné tělo bohyně na umělcových reliéfech utváří exotickou ostrovní havajskou krajinu a moře jako všechny vodní prvky na reliéfech ztvárňuje sochař pomocí taveného skla.