I v zimním období je možné se potěšit křehkostí a barvami rozkvetlých květin. Jednou z rostlin kvetoucích u nás v zimě je kamélie japonská (Camellia japonica). Za královnu zimních zahrad je považována od 19. století, kdy nesměla chybět na žádném panském sídle.
Jak napovídá druhové jméno, domovem kamélie je Japonsko. Rozšířila se ovšem po celém Dálném východě. V plané podobě je přirozenou součástí tamní přírody, podobně jako u nás šípková růže. Nejstarší pěstované keře lze najít poblíž buddhistických klášterů, květ kamélie je symbolickým květem samurajů a nezbytným doplňkem japonských kurtizán. Své rodové jméno získala rostlina po lékárníkovi a botanikovi českého původu Jiřím Josefu Kamelovi.
V Evropě si kamélie získala oblibu právě díky době kvetení. Ta spadá do plesové sezóny, a kamélie proto patřila k tradiční výzdobě plesových a divadelních rób evropské šlechty. Ženy i muži si květy připínali na šaty, ženy je vplétaly do vlasů. Kamélie byly součástí oranžérií, dařilo se jim v málo vytápěných zámeckých prostorách, a dokonce se pro ně stavěly kaméliové domy. Poupata módních květin putovala na velké vzdálenosti, z Francie až do Petrohradu. Tato exotická rostlina inspirovala také mnohé umělce. Proslavil ji romantický román Alexandra Dumase ml., který se stal předlohou pro operu Giuseppe Verdiho La traviata.
Dnes se obliba kamélie vrací. Ve stovkách vyšlechtěných odrůd by však jen málokdo hledal příbuznost s prostým květem blízce příbuzného čajovníku (Camellia sinensis). Největší soubor kamélií u nás je v zámeckém zahradnictví v Rájci nad Svitavou a menší sbírky mají i další české zámky.