Rodák z Valašských Klobouk Josef Balejka, patřil těm, kdo se nesmířili s okupací naši země nacistickým Německem a aktivně se zapojil do boje za znovuzískání svobody.
Josef Balejka se narodil 4. 3. 1917 v rolnické rodině, po dokončení základního studia odešel do Kladna, kde se dva roky učil mechanikem. Od dětství mu učarovala letadla, po vyučení si tak podal přihlášku na leteckou školu v Prostějově, do níž však nebyl přijat. Avšak jeho strýc pracoval v Masarykově letecké lize a pomohl mu, aby byl přijat na letecké škole v Užhorodě, kde absolvoval letecký výcvik roku 1936. Po příchodu na vojnu byl zařazen do pilotní školy, tu úspěšně absolvoval a následně jej přiřadili k 37. leteckému pluku stíhací peruti v Piešťanech na Slovensku. Mnichovská dohoda a následný vznik Protektorátu jej těžce zasáhly a rozhodl se přejít přes hranice do Polska, kde se zúčastnil prvních bojových akcí. Mimo jiné tu létal společně i s legendárním Josefem Františkem, stejně jako později v Anglii. Po porážce Polska se dostal přes Rumunsko do Francie, kde se přihlásil do polské perutě. Ve Francii do bojů nezasáhl a byl spolu s dalšími letci evakuován do Anglie.
V Anglii létal Balejka s 303. polskou perutí RAF a účastnil se bojových operací s letadlem Hawker Hurricane a to až do roku 1941, kdy byl raněn. Po rekonvalescenci se tři roky věnoval výcviku nových pilotů. Poté jej zařadili k 311. československé bombardovací peruti, kde létal s B-24 Liberátor, nejdříve jako druhý pak první pilot. Úkolem peruti bylo provádět hlídkování nad mořem kolem britských ostrovů a v Biskajském zálivu. V době spojenecké invaze do Francie chránili transportní lodě v průlivu kanálu La Manche. Po konci války se vrátil zpět do vlasti. Jelikož měl anglickou manželku, Československo opustili už v roce 1946 po vítězství komunistů ve volbách a usadili se v Anglii. Tam získal britské občanství. Následně působil v řadě míst, třeba jako řidič autobusu a studoval, aby dostal licenci pilota civilních dopravních letounů. Po jejím získání létal jako pilot několik roků v Jižní Americe. Mimo létání byl i plodným vynálezcem a na své vynálezy měl četné patenty. Do staré vlasti se trvale vrátil až krátce po roce 1989, kdy se přestěhoval do rodných Valašských Klobouk. Zde žil až do své smrti 7. 7. 2004. Za válečné zásluhy byl oceněn řadou medailí a vyznamenání (Anglických, Československých i Polských), r. 2003 mu bylo uděleno čestné občanství města Valašské Klobouky.
