Gobelínová dílna Aloise Jaroňka byla po Schlattauerově škole ve Valašském Meziříčí druhou dílnou tohoto typu v českých zemích. S uměním tkaní gobelínu se Jaroněk zevrubně seznámil při své cestě po Skandinávii (1909). Dílnu spolu se sourozenci založili ještě týž rok po přestěhování do Rožnova pod Radhoštěm. Zpočátku se v Rožnově tkaly drobnější práce: polštáře, kabelky a gobelínové výplně do paravánů. Od roku 1913, kdy dílna vstoupila do svého nejproduktivnějšího období, přibývají rozměrnější nástěnné gobelíny. Výtvarně gobelíny připravoval Alois, vlastní tkaní vedla jeho starší sestra Julie. Na rozdíl od Schlattauerovy manufaktury, která se stala státem dotovanou školou, byl Jaroněk odkázán pouze na příjem od koncových zákazníků. Proto v produkci dílny převládaly spíše drobnější realizace – tím nejčastějším výrobkem byly gobelínové kabelky.
Jakkoli jsou ručně tkané gobelínové kabelky originálním uměleckořemeslným dílem, byly také věcí ryze funkční, a tak se jich do dnešních dnů ve veřejných sbírkách dochovalo jen velice málo. Dva exponáty se nachází ve sbírce Moravské galerie v Brně a tři ve sbírce Národního muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Zde je však uchována také část původního vybavení dílny, obsahující vedle tkalcovských stavů také realizační pauzy ke tkaní, návrhy, účetní evidenci a další dokumenty k chodu manufaktury. Při jejím průzkumu v souvislosti s přípravou výstavy a publikace věnované životu a dílu sourozenců Jaroňkových, vyšla najevo řada informací o gobelínových kabelkách.
Dámské kabelky patřily k prvním výrobkům Jaroňkovy „gobelínové rukodílny.“ Tkaly se jak jednoduché tvary zaoblené ve spodní části (tzv. kapsáře), kabelky uzavírané shrnutím prostřednictvím šňůrky, tak kabelky opatřované kovovým zapínáním na zámeček, jejichž nabídka byla nejširší. Gobelínová kabelka byla ve své době především módním doplňkem, čemuž odpovídal i pečlivý výběr adekvátních kovových zapínání: z dochovaných kreseb vyplývá, že byly dodávány od tří různých firem v řadě variant. Stejně variabilní byly i módní drhané třásně, kterými byly kabelky dozdobeny – i tuto práci Jaroňkova dílna zadávala externím dodavatelům (přesněji dodavatelkám), které je zhotovovaly zpravidla z hedvábí. Ročně dílna zhotovila přibližně čtyři desítky (v roce 1913 dokonce 69, v roce 1921 52) gobelínových kabelek: v oblibě byly především v druhém desetiletí a ve dvacátých letech 20. století. Za dobu provozu dílny (1909–1944) Alois Jaroněk navrhl 46 různých vzorů a typů, které byly tkány opakovaně a až v devíti různých barevných variantách. Motivy vycházely z geometricky stylizovaných rostlin – ty nejstarší byly velmi dekorativní, po roce 1910 jsou kabelky zaplaveny květinovými kompozicemi, které se po roce 1913 zase více rozprostírají do geometricky pojednané plochy. Většina kabelek byla navržena do roku 1920 – výjimkou jsou pouze čtyři kabelky z let 1930–1931, z nichž jedna nese výhradně geometrický dekor.
Gobelínové kabelky z Jaroňkovy dílny byly (stejně jako další výrobky) nabízeny prostřednictvím prodejních výstav zpravidla v českých zemích, ale několik z nich se dostalo ke svým zákaznicím i do zámoří: v roce 1926 zaslal Alois kolekci 13 gobelínů a šesti kabelek A. Zrůnkovi do Chicaga. O tři roky později jsou prostřednictvím Czechoslovak Art Studio v Chicagu vystaveny v Uměleckém muzeu v Toledu ve státě Ohio v únoru 1931 v muzeu v Brooklynu. I přes relativně velkou produkci a dobovou prezentaci zůstávají Jaroňkovy gobelínové kabelky ve veřejných sbírkách exponátem velmi vzácným
