1844 Hošťálková – 9. 1. 1907 Bystřička
Pelár se narodil v rodině evangelického učitele. Původně se měl stát truhlářem, pak knihařem, nakonec se však vyučil řezníkem. Jeho hlavní láskou byla hudba. Už od mládí hrával na klarinet a dával dohromady muzikanty. Se svou kapelou putoval od vesnice k vesnici, kde muzicíroval na svatbách, slavnostech či bálech. Na národopisné výstavě ve Vsetíně roku 1892 se Pelárova kapela dostala do povědomí širokého okruhu lidí. Její věhlas pak vyvrcholil na národopisné výstavě v Praze roku 1895. Zde hrával Pelár se svými kumpány v hospodě „Na posledním groši“, která byla součástí expozice Valašské dědiny. Na výstavě si je poslechly přední české osobnosti jako Mikoláš Aleš, Jaroslav Vrchlický či Svatopluk Čech. Kapela, zvyklá na svobodné hraní na Valašsku, ovšem neměla povolení k provozování muziky v Praze. Naštěstí se valašská muzika líbila skladateli Karlu Weisovi, který Pelárově kapele vystavil potřebné povolení a to přímo během jejího vystoupení.
Jan Pelár se považoval za posledního ze starosvětských muzikantů ze Vsetínska. Byl výborným klarinetistou a ve své době nejproslulejším valašským muzikantem. Po velkém úspěchu v Praze, zůstávala Pelárova kapela nadále velmi žádaná. Po Pelárově smrti na ni navázala kapela Matalíkova. Jan Pelár byl nejprve pochován na hřbitově v Pržně. V roce 1969 byly jeho ostatky přeneseny do nově otevřeného Valašského Slavína v Rožnově pod Radhoštěm, stal se tak první osobností zde pohřbenou.
