Hudební skladatel, pedagog, sběratel lidových písní a vášnivý rybář Jan Nepomuk Polášek (na snímku) se narodil před 150 lety. Tento rodák z Frenštátu pod Radhoštěm zasvětil Valašsku celý svůj rodinný i profesní život. Už odmalička si zapisoval písničky, které ho učila jeho maminka a babička, hudebně nadaného chlapce později představil otec Leoši Janáčkovi, který jej pozval ke studiu do Brna na svou varhanickou školu. Ve spolupráci s Janáčkem pokračoval Jan Nepomuk i po studiích, kdy společně sbírali valašské lidové písně, a i když v pozdějších letech už neměl Leoš Janáček na terénní sběry čas, vypomáhal svému oblíbenému žákovi alespoň opatřováním stipendií na sběratelskou činnost.

Na sklonku 19. století se Polášek trvale usadil ve Valašském Meziříčí, kde započal svou pedagogickou kariéru. Roku 1901 si založil dokonce svou vlastní soukromou hudební školu a vykonáním zkoušek před c. k. hudební komisí v Praze získal vysvědčení způsobilosti pro výuku zpěvu, hry na klavír, varhany a hře na smyčcové nástroje. Kromě pedagogické činnosti na gymnáziu, učitelském ústavu a ve vlastní hudební škole komponoval také nejrůznější skladby: melodramy, sonáty, symfonie, symfonické básně, opery či operety… celkem jich Muzeum regionu Valašsko opatruje ve svých sbírkách na dvě stovky. K jeho velmi oblíbeným dílům patřily sborové skladby, které často komponoval na lidové motivy – k nejúspěšnějším patřily „Já som bača velmi starý“ nebo „Synečku, synečku“, které se objevovaly v repertoáru velkých sborových těles napříč republikou. Za oratorium Stabat mater a smyčcový kvartet G-dur obdržel dokonce cenu c. k. ministerstva vyučování.

Valašské Meziříčí bylo v době působení Poláška městem čilého kulturního a společenského života a jeho jméno začalo být brzy spojováno především s pěveckým sborem Beseda a také divadelním odborem Sokola. Cvičil sbory, skládal hudbu k večírkům a oslavám a především hudbu k divadelním hrám.

K největším zálibám Jana Nepomuka patřila však lidová píseň a rybaření. Ve 20. letech 20. století Polášek navázal na předchozí spolupráci s L. Janáčkem a, tentokrát se svým učitelským kolegou Arnoštem Kubešou, v řadě valašských měst a obcí sbíral lidové písně. Násbírali postupně na pět tisíc lidových písniček z Valašska a Lašska, z nichž některé se dočkaly vydání v nakladatelství Milotického hospodáře pod názvem Valaské pěsničky.

Obliba rybářství naopak korespondovala s jeho celoživotní zálibou v přírodě, kterou považoval za svůj nejsilnější inspirační zdroj a na březích Bečvy se zrodila v Poláškově mysli nejedna melodie.

Jan Nepomuk Polášek zemřel ve Valašském Meziříčí 3. dubna 1956 ve věku nedožitých 83 let, jeho ostatky byly později přeneseny na Valašský Slavín do Rožnova pod Radhoštěm, převážná část jeho pozůstalosti je uložena ve sbírce Muzea regionu Valašsko, které při příležitosti 150. výročí jeho narození připravilo výstavu připomínající tuto významnou osobnost Valašska, která svou tvorbou dalece přesáhla hranice kraje a která zajistila valašské lidové písni nesmrtelnost.