1737-1799
V řadě majitelů vsetínského zámku pocházejících z rodové linie Illesházyů vyniká osobnost Jana Křtitele, což byl velmi zbožný a kultivovaný člověk, který rád přispíval na dobročinné účely. Jako ostatní členové rodu i on zastával vysoké funkce na královském dvoře, ovšem lépe než u dvora se cítil ve společnosti přátel a rodiny. Se svojí manželkou Sidonií měli sedm potomků, ovšem jen čtyři z nich se dožili dospělosti. Navíc Jan Křtitel nesouhlasil s reformami císaře Josefa II., i proto se více zaměřil na zvelebování svých panství, které se nacházela na Moravě (Vsetín, Brumov) i v Uhrách (Trenčín, Žitný ostrov).
Hospodářství na svých panstvích se hrabě Illesházy snažil řídit racionálně a využívat pro ně nových výdobytků své doby. Dle vzoru svého otce se snažil budovat manufaktury, například na sousedním brumovském panství založil Jan Křtitel sklárny Svatá Sidonie. K jeho povaze patřilo i silné sociální cítění, svým poddaným každoročně daroval šaty, obuv a potraviny. Ve Vsetíně se zasadil o zbudování špitálu pro lidi, kteří se živili žebrotou.
Stranou Illesházyho zájmu nezůstávala ani kultura a vzdělání, obojí oblasti štědře finančně podporoval. Díky tomu nám po něm ve Vsetíně zbyly barokní sochy, které můžeme dodnes spatřit na Horním náměstí. Roku 1770 zde byla postavena socha Neposkvrněného početí P. Marie a šest let později socha Jana Nepomuckého. Sochy jsou dílem Šebestiána Hertla, rodáka z Bavorska, který v 18. století žil ve Valašském Meziříčí. Hertl dále vytvořil také několik kamených křížů, jeden z nich se nachází před vsetínským římskokatolickým kostelem. Tyto díla měly mimo jiné zvýšit náboženské zanícení místních obyvatel, mezi nimiž bylo spousta tajných evangelíků, což se Illesházymu jako horlivému katolíkovi nelíbilo. Leč přes jeho snahu došlo za jeho držby Vsetína k legalizaci evangelického náboženství a to díky vydání tolerančního patentu Josefa II. roku 1781. Jan Křtitel Illesházy, zemřel 10. května 1799 ve svém dubnickém sídle, rodinné statky po něm zdědil syn Štěpán.
