1589 – 1627?
Při představování majitelů Vsetína nesmíme opomenout osobnost evangelického šlechtice Jana Adama z Víckova, jenž se do historie zapsal hlavně jako vůdce valašských povstání. Jan pocházel ze starobylého moravského rodu Prusinovských z Víckova. Poté, co mu v dětství zemřel otec, se jeho poručníkem stal strýc Arkleb z Víckova, první manžel Lukrécie Nekešové a majitel panství Vsetín. I díky strýci mohl Jan Adam studovat na univerzitě v italské Sieně.
Po smrti svého strýce zdědil Jan Adam panství Čejkovice, dědických práv na vsetínské panství se vzdal poté, co mu Albrecht z Valdštejna zaplatil 8 000 zlatých. V tomto rozhodnutí lze vidět lehkovážnost, s jakou Jan přistupoval k hospodářským záležitostem, než ty ho více zajímala politika a veřejný život. Čejkovický pán totiž patřil mezi přední moravské šlechtice stojící v opozici proti císaři už před rokem 1618. Poté, co se ke stavovskému povstání přidala roku 1619 Morava, začal Jan Adam okamžitě spolupracovat s vůdci povstání, také se stal členem rady krále Fridricha Falckého. Naopak majitel panství Lukov a Vsetín Valdštejn uprchl s pokladnou moravských stavů k císaři, na základě toho došlo ke konfiskaci jeho majetků a ty připadly právě Janu Adamovi. Nový majitel se i se svou rodinou přestěhoval na hrad Lukov, protože ve válečných časech poskytoval dobrou ochranu.
Po porážce stavů na Bílé Hoře vytrval Jan Adam v odporu proti císaři. Se svými poddanými Valachy, které nechal vyzbrojit, uskutečňoval přepady císařských vojsk a statků na Moravě. Přestože moravská panství byla Janu Adamovi císařem zkonfiskována, zdejší podaní mu zachovávali věrnost. Když naděje na osvobození vlastními silami pohasly, vydal se Jan Adam na diplomatické cesty po celé Evropě, kde se snažil získat zahraniční pomoc pro evangelické stavy, leč jeho snaha nebyla úspěšná. Ze svých diplomatických cest se pravidelně vracel na svá bývalá panství na Valašsku. V letech 1626 – 1627 zde opět vedl vzbouřené Valachy proti císařskému vojsku. Během těchto bojů také nejspíše Jan Adam z Víckova padl. Kdy přesně a za jakých okolností šlechtic skonal, zůstává dodnes neznámo.
