V době dnešních blátivých zim si můžeme s nostalgií prohlížet dobové snímky, které nám připomínají, jak dříve lidé na Valašsku během zimy intenzivně sportovali. Změna způsobu života v 19. století umožnila aktivní trávní volného času hlavně movitějším částem společnosti, což vedlo k rozšíření rekreačních sportů. Během zimy se lidé nejčastěji věnovali sáňkování, lyžování, skokům na lyžích a bruslení. Samotné Valašsko se hlavně za první republiky stalo díky rozvoji turistiky vyhledávaným místem pro milovníky těchto sportů.

Bruslení se věnovali lidi bez rozdílu věku a pohlaví, šlo tedy často o zábavu pro celou rodinu. Jako kluziště složily zamrzlé řeky i rybníky v blízkosti obydlí. Moderní železné brusle se k nám rozšířily z Ameriky v polovině 19. století, v období před I. světovou válkou jich už bylo k dispozici několik desítek modelů. Na Vsetíně se začali první bruslaři objevovat na rybníku v Panské zahradě v 80. let 19. století. Za první republiky se řady bruslařů stále více rozšiřovaly o amatérské hokejisty. Tehdy hrávali hokejová utkání členové místního Sokola na hřišti v sousedství Sokolovny. V roce 1939 došlo k oficiálnímu založení hokejového klubu ve Vsetíně. Stalo se tak 12. října, kdy vznikl hokejový odbor SK Vsetín, jenž se přihlásil do Slezské župy hockeyové.

Velké popularitě se těšilo sáňkování. Dnes je bráno spíše jako zábava pro děti, ale před sto lety jej s nadšením provozovali i dospělí. Sáněk se vyrábělo více druhů, od obyčejných, které na vesnicích dělali místní řemeslníci pro své okolí, až po průmyslově vyráběné, které se prodávaly v obchodech. Jedním z výrobců saní byla i známá firma Thonet. Muzeu regionu Valašsko se nedávno podařilo získat soubor 14 saní z přelomu 19. a 20. století, které ukazují jejich rozmanitost.

V období před I. světovou válkou bylo sáňkování na Valašsku rozšířenější, než lyžování, jelikož tomu se věnovalo hlavně pár nadšenců a pro lyžování zde nebyly ani pořádné podmínky a zázemí. První lyžařské kurzy pořádali instruktoři v Beskydech na Pustevnách před I. světovou válkou. Za první republiky nastal v regionu rozmach lyžařství hlavně zásluhou Klubu československých turistů, v rámci něj fungoval lyžařský oddíl a klub začal budovat nejen sjezdovky, ale i lyžařské chaty a celkově propagovat možnosti lyžování v regionu. Na Vsetínsku se hlavním centrem lyžování stal Vsacký Cáb, kde místní pobočka KČST započala v roce 1927 s výstavbou chaty, jež následně sloužila turistům během léta i zimy. Postupně se region stal vyhledávaným cílem lyžařů, což umocnil vznik Protektorátu, kdy Beskdy jako jediné české hory nebyly součástí Sudet. Nejatraktivnějšími místy pro lyžaře byly tehdy hlavně Pustevny, Soláň a Velké Karlovice.

K nejoblíbenějším sportům v meziválečném období patřily také skoky na lyžích, o čemž svědčí výstavba několika skokanských můstků v regionu. První můstek vznikl v horském středisku Pustevny zásluhou Pohorské jednoty Radhošť v roce 1927 a to poblíž hotelu Tanečnice. V únoru 1928 hostil můstek premiérové závody mistrovství republiky. O čtyři roky později byl poprvé přestavován na základě požadavků Mezinárodní lyžařské federace. Díky tomu umožňoval bezpečně skákat až 52 metrů. V rámci lyžařského oddílu Sokola valašské Meziříčí došlo k vybudování lyžařského můstku na Vrchhůře (693 metrů n.m.) mezi obcemi Velká a Malá Lhota. Stalo se tak v r. 1932, autorem můstku byl Ing. Kandyba. Dosahovalo se zde skoků okolo 30 metrů. Na Vsackém Cábu byl vybudován v blízkosti chaty můstek dle návrhu architekta Jarníma v roce 1931, zasloužila se o to vsetínská pobočka KČST. Můstek měl dřevěnou nájezdovou věž a umožňoval skoky do 30 m, vedle něj vyrostl můstek menší, z něj se skákalo do 15 m. V okolí Vsetína byli v provozu další dva můstky, v letech 1940 až 1953 si lidé jezdili zaskákat na můstek do Potůčků, který měl kritický bod 25 metrů. V roce 1944 byl na Velkém Skalníku postaven můstek K27, který sloužil až do roku 1950. Dnes už žádný ze zmíněných můstků není v provozu a jejich podoba se dochovala pouze na fotografiích.