Letošní sucho houbám nepřeje. Moc nerostou, hlavně ty, které tak rádi vidíme a sbíráme – praváky, bedly, kuřátka. Ale při pozornějším rozhlédnutí všude kolem sebe nějaké houby najdeme. Pohříchu to většinou nejsou krásně rostlé pravé hřiby, ale ohromné množství roztodivných houbiček, které dokáže pojmenovat jen znalec. Bez hub se totiž příroda neobejde.
Jedna z nejužitečnějších věcí, které houby dělají, je to, že rozkládají vše, co považujeme za odpad – mrtvé živočichy i rostliny. Aby se houby najedly, vytvářejí chemické látky, kterými rozpouštějí okolní organickou hmotu. Natráveninu pak mohou houby skrze vlákna podhoubí vstřebat. Díky tomu jakoby zázrakem zmizí přes zimu třeba všechno spadané listí. Tato skupina hub je nenápadná a podobá se plísním.
Jsou však i houby krásně barevné. Tak jako rostliny vytvářejí květy všech barev, tak i houby mají kloboučky různých barev a odstínů. Kdysi se vědci domnívali, že houby patří do rostlinné říše, protože mnohé z nich rostou ze země a nemohou se hýbat z místa na místo. Dnes tvoří v systému přírody samostatnou říši.
Celkem je popsáno asi 100 000 druhů hub. Některé houby jsou tvořeny jednou maličkou buňkou, takže je lidské oko nemůže spatřit. Jiné plodnice mohou dorůstat až do velikosti 1 m! Mnohé houby vytvářejí struktury ve tvaru prstů, kalíšků, balónů či deštníků. Jiné vypadají jako hrudky slizkého rosolu.
Víte, že oblíbené rozdupávání pýchavek je nebezpečné? Mrak, který z pýchavky vyletí, jsou miliony výtrusů, které jsou na povrchu ostnité. Pokud se dostanou do očí, zapíchnou se do rohovky a můžou způsobit zánět oka.
