Tato krásně modře vybarvená rostlina je na Valašsku už velmi vzácná a zmizela z většiny původních lokalit.
Hořeček roste na výslunných pastvinách a sečených loukách nebo na mezích. Tvoří dva poddruhy, podruh žlutavý (lutescens) kvetoucí od června do července a podruh karpatský (carpatica), který kvete později – od srpna do září.
Ještě po roce 1980 bylo známo z Javorníků minimálně 22 lokalit, převážně z hřebene mezi Kohútkou a Velkým Javorníkem. Dnes se však tento druh vyskytuje pouze na dvou místech a i tam je na vymření. Prvním místem, kde hořeček ještě roste, jsou bývalé pastviny v údolí „Kýchová“ v Huslenkách. Druhá lokalita je PR „Galovské lúky“ také v obci Huslenky.
Hořeček žlutavý mizí příliš rychle, aniž by bylo přesně zjištěno proč. Na vině je asi mizející pastva či hnojení luk. Princip jeho přežití spočívá v tom, že potřebuje nutně pastvu a sečení pouze zpomaluje jeho vymírání. Sešlap vegetace a narušování půdy při pastvě má pro pastvinné druhy rostlin zásadní význam. Uvolňuje místo pro vyklíčení nových rostlinek a snižuje tlak dalších rostlin, podobně jako kdysi vypalování pastvin. Řízené požáry bránily zarůstání pastvin nejen lesem, ale i agresivními druhy trav.
V minulosti dobrá strategie dvouletky, která kvete pouze každý druhý rok, se pro hořeček stala osudnou. V neobhospodařované nebo naopak intenzivně využívané krajině se tato strategie nevyplácí. Poslední kapkou pro tento druh na mnoha místech jeho bohatého výskytu bylo zalesnění posledních původních pastvin nebo jejich přirozené zarůstání náletovými dřevinami po jejich opuštění.
Podobný osud čeká na Valašsku zřejmě i hořeček brvitý (Gentiana ciliata), jehož početnost v posledních letech rovněž tragicky poklesla.
