Výchovně-vzdělávací programy k výtvarným výstavám určené pro školy se ve vsetínském muzeu pravidelně pořádají od roku 2003. Více než 10 let se tedy proveřují na základě zkušenosti postupy, které by byly nejvhodnější pro tento specifický druh vzdělávání a výchovy spojený se zážitkem, a to zejména s tím estetickým.

Programy pro školy nejčastěji kombinovaly výuku s pracovním listem spolu s výtvarnou činností. Pracovní listy (mnohdy i samoobslužné) byly pojaté jako průvodci výstavou (kopírovaly sled komentované prohlídky) doplněné na jednotlivých zastaveních (u uměleckých děl) o aktivizující otázku či pracovní úkol.

Při programech vedených muzejní historičkou umění se uplatňovaly také prvky galerijní animace, které vedly k „oživení“ konkrétního vystaveného exponátu a k aktivizaci žáků např. pomocí hraní rolí.

Pojetí programů vždy vycházelo z konceptu výstavy a ve vzácných případech se na jeho tvorbě (či realizaci) podíleli i vystavující umělci. Muzeum tedy žákům zprostředkovalo nejen setkání s dílem umělce, ale také ve výjimečných případech i setkání se samotným tvůrcem.

Zájem veřejnosti o interaktivní výstavy vedl k tvorbě interaktivních prvků a her do muzejních výstav a k jejich uplatnění při následné edukaci (např. u výstavy Proměny Vsetína, 2012).  

Vzhledem ke zvyšujícím se nárokům na efektivitu vzdělávání v muzeu, a to ve vztahu k vyučování ve školách byl jeden z programů koncipovaný dle školního vzdělávacího programu (ŠVP) konkrétní vsetínské školy (k výstavě obrazů Z. Hajného v roce 2012).

Zažít si jako žáci mohli jeden z animačních programů i pedagogové, kteří se zúčastnili školení Dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) ve vsetínském muzeu, a to na kurzu Jak oživit výuku výtvarné výchovy a valašských tradic. Ve výstavě obrazů akad. malíře I. Hartingera si totiž vyzkoušeli role průvodce výstavy, kurátora sbírky a novináře. Po prezentaci o masopustních obchůzkách na Valašsku, kterou pro ně připravila etnografka muzea M. Fohlerová, a inspiraci díly valašských umělců, kteří ztvárnili téma masopustu, vyráběli vlastní obchůzkové masky a ve výstavě na pozadí obrazů valašských krajin tvořili společný „masopustní obraz“.