Ve Velké Lhotě nedaleko Valašského Meziříčí stojí dřevěný kostel, který je unikátním dokladem historie evangelíků v regionu. Evangelická víra se na Valašsku mezi lidmi uchytila v 16. století a časem ji vyznávala značná část místního obyvatelstva. Avšak v první polovině 17. století proběhla v kraji násilná rekatolizace a evangelíci se museli své víry zříci či uprchnout do zahraničí. Přes snahu úřadů, zůstala ale část obyvatelstva skrytými evangelíky a své náboženství praktikovali tajně. Až roku 1781 vydal císař Josef II. toleranční patent, jímž oficiálně povolil i jiná náboženství než katolické.
Rok po vydání patentu, vznikl ve Velké Lhotě evangelický sbor, který ve vsi nechal vystavět roubený kostel ze smrkových klád. Mše se v novém kostele začaly konat roku 1783. Toleranční kostel musel dodržovat nařízení pro evangelické modlitebny, uvedené v císařském patentu. Nemohl tedy mít věž ani zvony a vstup do něj nemohl být obrácen k hlavní přístupové cestě. Interiér kostela byl dle protestantské tradice bez soch a obrazů. Jediným výraznějším zdobením jsou švabachem psané citáty z Bible na černých tabulích a citát z Matoušova evangelia na stropě kostela. V této podobě se kostel dochoval až do současnosti.
Místo je také spojeno s osobou Jana Karafiáta, autora knihy Broučci. Ten zde v letech 1875 až 1895 působil jako farář. Kostel je chráněn státní památkovou péčí a to jako jediný kostel s původními základními rysy tolerančních kostelů. Kostel je doposud v provozu a konají se v něm každonedělní bohoslužby a další obřady.
