5. července 1864 – 10. srpen 1949
Na Valašsku se narodilo hodně úspěšných žurnalistů, jedním z nich byl i Emil Čermák pocházející z Valašského Meziříčí. Poté, co absolvoval gymnázium ve svém rodišti, se Čermák vrhnul na studium práv v Praze, které ovšem nedokončil a začal se věnovat žurnalistice. Jako redaktor působil nejdříve v deníku Čech a později v Národních listech.
Roku 1893 se stal prvním šéfredaktorem nově vniklých Lidových novin, v této funkci vydržel dva roky. Zřejmě před sňatkem prchl do bulharské Sofie, kde byl zaměstnán jako redaktor místního tisku a zároveň přispíval jako zpravodaj do zahraničních periodik. Během svého působení v Bulharsku používal pseudonym Emil Kozák.
Po začátku první světové války se zapojil do protirakouského odboje. V rámci odbojové činnosti odjel na čas do Švýcarska. Při návratu do vlasti v roce 1915 došlo k jeho zatčení a uvěznění. Za mřížemi zůstal Čermák až do amnestie vyhlášené roku 1917. Po vyhlášení československé samostatnosti začal pracovat v tiskovém odboru ministerstva zahraničních věcí. V letech 1920 až 1930 působil jako ředitel Československé tiskové kanceláře (ČTK), z té se mu podařilo vybudovat moderní tiskovou agenturu s rozsáhlou sítí domácích i zahraničních zpravodajů. Poté přednášel žurnalistiku na Svobodné škole politických nauk v Praze. Přestože v hlavním městě žil až do konce svých dní, na rodný kraj nezapomněl a na Valašsko se rád vracel.
