Krásným odstínem žluté září podzimní habrové listí. Habr obecný (Carpinus betulus) je na Valašsku běžně rostoucí strom. Přirozeně roste v nejnižších polohách údolí. Původní dubohabřiny pokrývaly teplé výslunné svahy podél řeky Bečvy a jejích větších přítoků. Velká část těchto porostů byla vykácena. Úrodné údolí Bečvy bylo osídleno a tak zůstalo jen několik málo míst, kde dnes dubohabřiny můžeme potkat.
Krásné jsou hlavně brzy na jaře, kdy zde rozkvétají koberce pestrobarevných květin – fialová dymnivka dutá a plná a plicník lékařský, bílá sasanka hajní, žlutý křivatec a také karpatské rostliny, které směrem na východ do Čech už nerostou – bílá zapalice žluťuchovitá, zelenožlutý hvězdnatec čemeřicovitý a vzácně také modrá ladoňka karpatská.
Dubohabřiny můžeme obdivovat v maloplošně chráněných územích: Přírodní památka Bražiska v Jarcové nebo Doubrava-Bečva u Kladerub. Habr je zajímavý strom, který se jako vůbec poslední rozšířil v době poledové do střední Evropy. Na některá místa proto nestihl doputovat vůbec, nenajdeme ho třeba na jihozápadě Čech. Nikdy také nebyl lesnicky příliš využíván, nevysazoval se velkoplošně jako porosty smrku nebo borovice a tak všechny habry, které v přírodě potkáme, jsou přirozeně rostlé.
Na Valašsku se často setkáme také s habřinami, které na první pohled vypadají jinak. Chybí v nich dub a mají velmi chudý bylinný podrost. Takový habrový les zpravidla vznikl samovolným zarůstáním opuštěných pastvin a luk, napovídají tomu také mnohde stále patrné meze.
