Nepotkali jste během posledních krásných dnů babího léta na valašských loukách kudlanku nábožnou? Kudlanka (Mantis religiosa) nepatří mezi nejnápadnější hmyz, protože jako dravec se musí před kořistí maskovat světle zelenou trávovou barvou. Proto ji spatříme vyplašenou. Z váhavé kolébavé chůze překvapivě rychle startuje, kousek popoletí a pak sedne a číhá na další kořist. Na podzim je ale už na loukách na Valašsku tento poměrně teplomilný hmyz běžně k vidění.
Kudlanka je stále zákonem chráněna, ačkoli se v posledních deseti letech masově rozšířila po celé Moravě. Známa je již až od Ostravy. V minulosti na ni člověk narazil jen na jižní Moravě. Ačkoli je kudlanka na první pohled nevinné nemotorné stvoření, dokáže pravé divy. Z jemného zvířátka se mrknutím oka mění v nelítostného predátora, který do svých otrněných předních nohou lapí kdejakou luční kobylku.
Často si pochutná i na svém partnerovi – nejdříve mu vždy sežere hlavu. Sameček totiž bez hlavy neumře hned, ale pokračuje ještě mnoho desítek minut v páření. S hlavou se totiž snaží samičce rychle utéct a páření je krátké a není úspěšné.
Kudlanka na podzim klade vajíčka v podobě kokonu s malými komůrkami, který připomíná kousek šedého polystyrénu. Přilepuje jej na suchých výhřevných stráních pod kameny či kůru.
Podle posledních svědectví byla kudlanka často viděna ve Vsetíně, Rožnově pod Radhoštěm, Oznici, v Ratiboři a také v údolích Dinotice a Hluboké v Halenkově. Podle všeho si tento nelítostný predátor Valašsko již podmanil.
Nálezce kudlanky mnohdy neodolá a vezme si ji nelegálně domů. Kudlanka se dá nějaký čas krmit mouchami či drobným hmyzem. Pak ale položí ve sklenici kokon či dva a zahyne. Kokon neprojde zimou, vylíhne se moc brzy a maličké kudlanky pojdou hlady, protože žerou velmi malé mušky a ty se v zimě špatně hledají.
