Dětský kočárek. Fenomén, ve kterém strávila nejranější dětství valná většina z nás. Přestože doba současná nabízí rodičům k transportu dětí mnoho alternativ, oblibou dětského kočárku jen tak něco neotřese. Jakkoliv by se navíc mohlo zdát, že je tu s námi odnepaměti, není tomu tak. Předně je dnes velmi těžké určit, kdy se objevil „na scéně“ poprvé. Jako jeho jistý vývojový předstupeň můžeme označit obyčejné plachty, na Valašsku trávnice, které bylo možné snadno kamkoliv zavěsit a dítěti tak zajistit pobyt na čerstvém vzduchu a zároveň i konejšivé ukolébání ke spánku. V přírodě se věšela na tři proti sobě vzepřené větve, v místnosti pak ke stropnímu trámu. Až do 20. století se děti také ukládaly do dlabaných neciček, na delší trasy se dítě převáželo v žebřiňáčku či vozíku, na kterém ale necestovalo samo, neboť bylo přiloženo k dalšímu převáženému nákladu.
K vůbec prvním sériově vyráběným vozítkům pro děti, které už lze označit skutečně za dětské kočárky, patřily tříkolky, jejichž obliba do našich krajů přišla z kontinentální Anglie v poslední čtvrtině 19. století. Netypicky tři kola měly z toho důvodu, že v zemi svého původu byla čtyřkolá vozítka považována za dopravní prostředek a nesmělo se s nimi tudíž na chodník. V téže době bylo možné v našich ulicích začít potkávat jinou zajímavost, a sice cosi jako dřevěnou stoličku na dvou velkých kolech s opěrnými nožkami a rukojeťmi připomínajícími trakař, kde si na sedátku trůnilo již odrostlejší dítko. Ne náhodou tyto transportní „židle“ připomínaly opravdu židli, neboť jejich původ je potřeba hledat v kolečkových křeslech pro invalidy. Koneckonců i dobová reklama je nabízela jako „vozíky pro děti i nemocné“. Asi i pátravé zraky kolemjdoucích zapříčinily, že tudy cesta dalšího vývoje dětské kočárku nevedla a děti se záhy začaly vozit v nejrůznějších čtyřkolých vozítkách, na kterých se v souladu s aktuálními trendy střídaly módní doplňky jak na běžícím páse a které nejčastěji potkáváme v ulicích dodnes.
A co Vy, milí čtenáři, pamatujete si svůj první dopravní prostředek?