V roce 863 na Moravu přišli na žádost knížete Rastislava tzv. slovanští věrozvěstové, sv. Cyril s Metodějem. Západní Slované v době jejich příchodu už oficiálně pohany nebyli, tedy alespoň ne jejich vládnoucí vrstva, vzpomeňme křest 14 českých knížat v bavorském Řezně roku 845. Solunští bratři však u nás měli úspěch, neboť jejich kázáním ve staroslověnštině všichni bez problémů rozuměli - na rozdíl od dřívějších kázání latinských duchovních.
Roku 867 byli předvoláni za svou činnost na Moravě před papeže, kde se jim povedlo obhájit oprávněnost slovanské liturgie, slovanský jazyk se stal tak tzv. 4. svatým jazykem vedle hebrejštiny, řečtiny a latiny. Konstantin však v Římě onemocněl, vstoupil do kláštera, přijal kněžské jméno Cyril a 14. 2. 869 zemřel, pochován je v kostele sv. Klimenta v Římě. Metoděj byl vysvěcen na arcibiskupa Panonie a vrátil se na Moravu, kde společně se svými žáky vychovával nové kleriky, křtil a pracoval na staroslověnském překladu Bible. Zemřel 6. dubna 885, a zatímco datum jeho skonu je známo, místo jeho posledního odpočinku leží zahaleno rouškou tajemství. Několik měsíců po jeho smrti byla zakázána slovanská bohoslužba a kněží slovanské liturgie byli vypuzeni z Moravy. Odkaz Cyrila a Metoděje však nezmizel, neboť jejich žáci se uchýlili většinou do Bulharska, Chorvatska, Polska a do Čech. Cyrilometodějská víra se udržovala v lidových vrstvách ještě dlouho jako církev lidová a národní, ale úředním vyznáním se stala církev latinská.
Odkaz obou soluňských bratří je stále patrný i na Valašsku. Dle pověsti sem měli přijít z Velehradu, zastavit se ve Stračce v Zašové a poté vyjít na vrchol Radhoště, kde pobořili pohanské modly lidu knížete Radocha a na jejich místě vztyčili kříž.
