Vdanou ženu v současnosti prozrazuje snubní prstýnek. V minulosti bylo znamení zadané ženy mnohem nápadnější, nosilo se totiž na hlavě – na většině území Valašska to byl čepec.

Od svatby až do konce života

Ženy ho obvykle dostávaly o svatbě při obřadu zvaném „čepení“, symbolizujícím změnu jejího stavu ze svobodné na vdanou. Tuto pokrývku hlavy už pak vdané ženy, ale také svobodné matky nosily k pracovním, všedním i svátečním příležitostem až do konce života nejen mimo dům, nevyšly bez ní ani na dvůr a vlasy mívaly čepcem zakryté často i v soukromí. Čepec se nasazoval na vlasy spletené do dvou copů a obtočené kolem hlavy, při odchodu z domu se na něho ještě nasazoval šátek. Odkládal se pouze v období smutku. Na Novém Hrozenkově chodily vdovy za rakví svého muže vždy bez čepce a nenosily ho pak i půl roku až rok.

Valašské čepce

Nošení čepců bylo v 19. století rozšířené kromě jižního Vsetínska, kde je nahrazovala spodní šatka, po celém regionu. Valašské čepce byly převážně bílé a vyráběly se ručně různými prastarými textilními technikami – síťováním, vázáním na rámu, pletením na jehlicích, háčkováním či vyšíváním na batistu a na tylu. Sváteční čepce bývaly zdobeny výšivkou a nad čelem našitou jemnou bílou šitou krajkou ukončenou zuby zvanou „mřežka“. Centrem jejich výroby bylo Rožnovsko, kde si jejich zhotovováním přivydělávaly stovky zručných žen a odkud se do zbytku regionu šířily prostřednictvím jarmarků či podomních prodejců. Za nejvšednější byly považovány čepce „zděcháky“, které se archaickým způsobem vázání na rámu vyráběly ve Zděchově a které ženy nosily pouze ke špinavějším pracím (mlácení obilí, lámání lnu aj.).

Zánik a návrat čepců

Z každodenního užívání mizely čepce v průběhu 1. poloviny 20. století, na odlehlejších místech Valašska je však stařenky mívaly na hlavě ojediněle ještě po polovině minulého století. V posledních letech ovšem zažívají čepce svou renesanci. Ne že by se staly módním doplňkem, ale v souvislosti s návratem k tradicím dochází při svatbách i k obnově obřadu čepení. Stále více lidí se tak na muzeum obrací s dotazy na valašské čepce a jejich podobu. Proto jsme o nich na webu muzea (www.muzeumvalassko.cz) připravili příspěvek s fotografiemi několika desítek sbírkových čepců.