7. 12. 1862 – 16. 6. 1949
Dnes si připomeneme osobnost jednoho z nejznámějších spisovatelů našeho kraje, jehož tvorba je s Valašskem nedělitelně spjata. Čeněk Kramoliš spatřil světlo světa v Rožnově pod Radhoštěm v rodině řezníka. Jelikož mu otec v mládí zemřel, o obživu domácnosti se starala maminka. Poté co absolvoval gymnázium ve Valašském Meziříčí vystudoval učitelský ústav v Příboře. Studia na učitelském ústavu financoval ze stipendia, které dostal díky dobrému prospěchu. Jako učitel působil, po dokončení školy, na Bučovicku a Vyškovsku. Od roku 1908 zastával funkci vrchního školního inspektora v Hranicích na Moravě.
Kramoliš byl nejenom plodným spisovatelem, ale i kronikářem a sběratelem lidové slovesnosti. Ostatně tuto činnost měl v krvi, protože jeho předek Josef Lucian Ondřej Kramoliš, byl slavným rožnovským kronikářem. V odborných časopisech publikoval také řadu historických a národopisných studií. Ovšem nejznámější jsou jeho romány, pro jejichž náměty čerpal inspiraci v historii rodného kraje, hlavně v obdobích, kdy se hrdý a nepoddajný valašský lid stavěl proti omezování své svobody. Ve svých pracích realisticky popisuje život na Valašsku, jak jej poznal za svého mládí. Jeho bibliografie je rozsáhlá a má široký záběr od povídek (Obrázky z Valašska), přes romány (Valašská vojna) až po cyklické práce (Vězením a vyhnanstvím).
Čeněk Kramoliš se roku 1935 přestěhoval kvůli horšícímu se zdravotnímu stavu, do Brna, kde pokračoval ve své práci. Když se dozvěděl o mnichovské kapitulaci, částečně ohluchl a oslepl, v psaní přesto neustal. V Brně se Kramoliš rok po konci druhé světové války zasloužil, spolu s Vlastou Fialovou a Františkem Moravčíkem o založení Valašského krúžku. Ve městě pod Špilberkem také spisovatel skonal, jeho ostatky byly uloženy na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm.
