Pod poněkud záhadným názvem článku se ukrývají dvě nejnovější realizace Moravské gobelínové manufaktury. Jedna z nich byla právě dokončena a ta druhá bude dohotovena do závěru tohoto roku. Oba gobelíny jsou výjimečné tím, že se jedná o vůbec první tapiserie valaškomeziříčské gobelínky, vytvořené dle obrazů předních českých meziválečných umělců: Josefa Čapka (1887–1945) a Jindřicha Štýrského (1899–1942).
Gobelín Touha je utkaný dle komorního obrazu, pocházejícího z majetku Čapkovy vnučky. Tato malba patří k posledním umělcovým dílům a je datovaná rokem 1939, který se stal pro Josefa Čapka osudným. Po zatčení gestapem následovalo věznění v koncentračních táborech, kde bohužel na konci války zemřel. Do svých posledních děl vtělil tento zásadový humanista a odpůrce fašismu naději „na vzkříšení ideálů humanity a na osvobození vlasti“ a na vybrané předloze pro gobelín pak symbolizuje venkovanka hledící do dáli touhu po svobodě…
Ještě než gobelín Touha, objednaný sběrateli z Ameriky, poputuje za oceán, chystá Moravská gobelínová manufaktura jeho slavnostní představení veřejnosti v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu, a to na počátku června.
Tkaná tapiserie podle malby významného českého umělce a představitele surrealismu Jindřicha Štýrského zůstane po dokončení v tuzemsku. Objednavatelem gobelínu je vlastník jedné pražské funkcionalistické vily z 30. let minulého století, kterou zdobí řada kvalitních dobových děl včetně koberců od Antonína Kybala. Zadavatel si pak přirozeně do interiéru přál takovou současnou tapiserii, která by souzněla s designovým řešením interiéru, resp. i s atmosférou meziválečného období. Za předlohu byl tedy zvolen Štýrského obraz Vdovy na cestách, pocházející z Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, která poskytla gobelínce potřebnou dokumentaci.
Pro ředitele gobelínky, akad. malíře Jana T. Strýčka (a kolektiv gobelínářek) je převod původního uměleckého díla do ručně tkané tapiserie vždy velkým tvůrčím zážitkem. Proces interpretace zahrnuje nejen pečlivý rozbor výchozí předlohy, včetně malířského rukopisu, ale i vcítění se do jedinečnosti díla a odhalení jeho podstaty. To vše směřuje k nalezení adekvátních prostředků a forem pro transformaci obrazu do tapiserie, která má své vlastní formální a technické zákonitosti a která je ve výsledku rovněž jedinečným uměleckým dílem. Na Štýrského malbě zaujala Strýčka výrazná barevnost, malířův spontánní projev s hustým rastrem štětcových tahů i jejich valérová modifikace.
