Zřejmě každý z nás si z hodin dějepisu pamatuje nejzákladnější poučku o rozdělení pravěku na dobu kamennou, bronzovou a železnou. Tyto názvy vychází ze všeobecného pojmenování nejčastěji využívaného materiálu pro výrobu nástrojů v dané epoše. Tentokrát se zastavíme v nejstarší z pravěkých dob.
Nástroje vyráběné v průběhu doby kamenné se dělí na dva základní typy. První skupinu reprezentují tzv. štípané nástroje (nazývané také štípaná industrie), které byly vyráběné, jak napovídá sám název, technikou štípaní. Vhodnou surovinou k tvorbě těchto nástrojů jsou přírodní skla, tedy horniny s vysokým obsahem oxidu křemičitého a lasturnatým lomem (např. pazourek nebo obsidián). Štípané nástroje byly ideální k bodání a řezání, díky čemu byly vhodné pro loveckou populaci. Problém se objevil s rozvojem zemědělství v mladší době kamenné, kdy se člověk začal ve velkém potýkat se dřevem – potřeboval vymýtit les pro pole, postavit pevný dům nebo vybudovat ohradu pro domestikovaná zvířata. Při práci s dřevem se totiž ukázala slabost štípaných nástrojů – křehkost. Proto bylo nutné vyvinout nový typ kamenné industrie. Vznikly tedy tzv. broušené (nebo hlazené) nástroje. Tyto předměty byly vyráběné z jemnozrnných hornin (např. břidlice), které dokázaly dobře pohlcovat energii opakovaných nárazů. Tři nejčastější typy broušené industrie byly sekeromlat, sekera a tesla. Kromě svého původního účelu sloužily tyto předměty (zejména sekeromlaty) také jako zbraně pro kontaktní boj, protože se od závěru mladší doby kamenné začaly objevovat první ozbrojené konflikty. Díky své důležitosti získaly broušené artefakty svou pozici také v sociokulturním prostředí, a to zejména během pozdní době kamenné, tedy v období, kdy dosáhly největší dokonalosti – používaly se při rituální výměně, dala se za ně vykoupit nevěsta od rodičů, vkládaly se do hrobů jako milodary, a dokonce se staly atributem některých bohů. Změna nastala ale již v následujícím období, tedy v starší době bronzové, kdy je vcelku rychle nahradily nové kovové předměty.
Archeologové se při zkoumání broušených artefaktů zaměřují na dva základní badatelské okruhy (mimo výše popsané společenské aspekty). První z nich se věnuje tvaru a praktické funkci daného předmětu a druhý surovině, ze které byl vyroben. Druhové zastoupení kamenných surovin na archeologické lokalitě (či v určitém regionu) mapuje síť využívaných zdrojů a pohyby pravěkých populací mezi nimi a sídlišti, respektive regiony. Během poslední doby byly v našem muzeu, díky spolupráci s externími odborníky, určeny suroviny prakticky všech nálezů broušené industrie.
Lidé mladší doby kamenné na Valašsku a Kelečsku, nezávisle na kulturní skupině, silně preferovali metabazit (metamorfovaná zelená břidlice) z Jizerských hor. Tato „ocel doby kamenné“ byla zřejmě nejpopulárnější surovinou Střední Evropy a pojizerská populace v okolí Jablonce nad Nisou vytvořila jeden z největších těžebních areálů na kontinentu. Mírně odlišný metabazit se do našeho regionu dostával také z Brněnska, kde se těžil v okolí obce Želetice. Z tohoto období se u nás vyskytuje ještě serpentinit (hadec), který se dovážel zřejmě z okolí polské hory Ślęża. Na začátku pozdní doby kamenné se v regionu rozšiřuje používání nástrojů kulmských hornin zejména prachovce. Doložené máme nálezy z Holasovic na Opavsku a z Hlinska na Přerovsku. Taktéž je zachycena kulmská droba pocházející z moravskoslezského pohraničí. Ojediněle se vyskytovaly nekvalitní lokální suroviny (různé flyšové pískovce), nebo naopak nezvyklé suroviny jako diorit, nebo jurský vápenec.
Díky původu surovin broušené industrie, jež byla nalezena v našem regionu, můžeme předpokládat, že zdejší populace se navzdory svému umístnění na periferii pravěkého osídlení Moravy, aktivně zapojovaly do dálkového obchodu a snažily se „držet krok“ s dobovou módou i technologickým vývojem.
