Jedním z monumentálních výtvarných děl zapsaných do muzejní sbírky na konci roku 1975 byla i tapiserie Apotheosa budování. Pořízena byla do nové expozice vsetínského muzea věnované Revolučním tradicím Valašska a svou plochou 400 x 580 cm zcela pokrývala čelní stěnu poslední místnosti. Expozice byla velkoryse koncipovaná a zahrnovala celkem 11 aditivně řazených výstavních prostor. Její scénář zpracovali historici Vlastivědného ústavu Vsetín – PhDr. Ladislav Baletka a Robert Randýsek. Architektonické a výtvarné řešení bylo svěřeno architektovi Janu Pustkovi a malíři Jaroslavu Králíkovi.
Apotheosa budování je dílem akad. malíře Ilji Hartingera (nar. 1935), který žije a působí v Karolince. Po absolvování Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, ateliéru malby a grafiky u profesora Antonína Strnadela, se vrátil na rodné Valašsko a zabýval se volnou a užitou grafikou, malbou a monumentální tvorbou do architektury – tapiseriemi, leptaným a pískovaným sklem, mozaikami. Na Hartingerově tapiserii – prestižní zakázce pro vsetínské muzeum – je v nízkém horizontu vyobrazena zástavba s vyčnívajícími továrními komíny, nad nimiž se klene vysoké nebe. To je pojednáno ve stylu lyrické abstrakce a svým pojetím odpovídá soudobým trendům v tvorbě tapiserií. Navíc byl do textilní realizace zakomponován strukturální reliéf od pražského sochaře Miloslava Hejného – vertikální sloup sestavený z plasticky zprohýbaných měděných pásů.
Jak název tapiserie napovídá – Apotheosa budování velebí budovatelské zásluhy „vítězného pracujícího lidu Valašska“ a v souladu s tématem dominovala části expozice pojednávající o tehdejších průmyslových podnicích v regionu, jako byla Zbrojovka Vsetín, Tesla Rožnov p. R. aj. Tapiserie coby tendenční dílo byla oslavou budování a prezentovala současné Valašsko jako průmyslový kraj. Na rozdíl od další vystavené tapiserie nazvané Valašsko bojující (dílo Jaroslava Králíka), která byla oslavou odbojného ducha valašského lidu během lidových povstání za třicetileté války. Králíkovo ztvárnění inklinovalo k historizujícímu romantickému pojetí, které obecně považovali autoři vsetínské expozice v souladu s dobovou ideologií za staromilské. Místo mýtu o „valašském kmeni“ a jeho vybájené rázovitosti naopak zdůrazňovali pokrokové tradice třídního boje. Z tohoto úhlu pohledu pak Hartingerova tapiserie představovala ideové vyvrcholení celé expozice. (Dualismus historický versus současný se promítl i do technik obou textilních děl. Zatímco Králík zvolil zdlouhavou tradiční rukodělnou gobelínovou techniku, Hartinger upřednostnil novodobý vynález netkané tapiserie – tzv. art protis.)
