V příštím roce si obec Halenkov na Vsetínsku připomene 155. výročí založení pobočky Gebrüder Thonet, světoznámé firmy na výrobu ohýbaného nábytku. Jejího zakladatele Michaela Thoneta (1796–1871) vedly experimenty s ohýbáním dřeva a jeho následným užitím ve výrobě nábytku nejdříve k přesídlení z rodného porýnského městečka do Vídně, kde založil první továrnu a později začal podnikat společně se svými syny. Na rostoucí zájem o výrobky reagovali Thoneti zakládáním dalších fabrik. Zatímco dnes je zvykem továrny stavět na místech s rozvinutou infrastrukturou a suroviny i zaměstnance k ní dovážet, ve „století páry“ to bylo naopak – nová pobočka se zásadně stavěla tam, kde bylo z čeho vyrábět a kým vyrábět. Taková nábytkářská fabrika v 19. století potřebovala především dřevo – ať už jako materiál k samotné výrobě nábytku, tak coby topivo k pohonu parních strojů a v neposlední řadě k zahřívání vody k paření a následnému ohýbání dřevěných polotovarů. Na Halenkově našli Thoneti obojí – jak bohaté jedlobukové lesy, tak početné chudé obyvatelstvo, které se takřka nedokázalo uživit na zdejší neúrodné půdě a možnost zaměstnání v továrně proto vítalo.

Halenkov byl původně zemědělsko-pasteveckou vesnicí, což se změnilo v 2. půli 19. století. Belgická společnost Société civile de Wsetin a Brussel, vlastnící od roku 1857 zdejší (vsetínské) panství, zrušila halenkovský panský vodní mlýn s pilou a místo něj postavila pilu parní. Tu pronajala roku 1868 firmě Gebrüder Thonet AG, se kterou téhož roku uzavřela smlouvu na dodávky bukového dřeva. Thoneti po pronájmu parní pilu rozšířili o objekty, kde plánovali zpracovávat polotovary k výrobě ohýbaného nábytku. Nařezané a osoustružené bukové tyče odsud měly být převáženy do dalších Thonetových továren, ale ještě v roce 1868 došlo v Halenkově ke zbudování ohýbárny. Zanedlouho v budově bývalého panského dvora otevřeli rašplovnu a v sousední vsi Hovězí otevřeli filiální leštírnu.

Polotovary z Halenkova byly převáženy do Vsetína, Bystřice pod Hostýnem a Koryčan prostřednictvím vlastních formanů, kteří zboží vozili na železniční stanici v Polomi, odkud dál pokračovaly vlakem. Od roku 1885 se vozily polotovary pouze na Vsetín a po vybudování trati ze Vsetína do Velkých Karlovic formanská doprava ustala.

V halenkovské továrně probíhaly převážně mechanizované pracovní úkony, zatímco konečná úprava dílců se děla podomácku. Vznikla tak profese dřevodělníka-zemědělce, kteří si z fabriky odváželi polotovary a doma se na jejich opracování podíleli s dalšími členy rodiny.

Během následujících desetiletí si firma zažila vzestupy, pády, přeorientování na jiný výrobní sortiment, po 2. světové válce byla znárodněna. V roce 1948 byla začleněna do n. P. Thonet a v roce 1954 se stala součástí UP závodů. Pobočným závodem UP závody Bučovice byla halenkovská továrna (spolu s provozem ve Velkých Karlovicích) až do roku 1990.