Po kompletní rekonstrukci vsetínského zámku byla 9. května 1975 v rámci oslav 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou zpřístupněna veřejnosti nová muzejní expozice. Ta měla být pomyslným vyvrcholením dosavadní výstavní činnosti historického pracoviště muzea, které v předchozích letech uspořádalo řadu politických výstav k aktuálním výročím – např. k 50 letům od Velké říjnové socialistické revoluce a jejího vlivu na valašský proletariát (1967), k 25 letům od vzniku národních výborů (1970), 50 letům od založení Komunistické strany Československa (1971), 50 letům existence SSSR (1972) či k 25 letům od Vítězného února a vzniku lidových milicí – záštity socialismu (1973). Od muzejních pracovníků se přirozeně očekávalo, že se svou odbornou činností zapojí do „ideologické a kulturně výchovné práce“ a že tak přispějí k „formování myšlení lidí“.
 
Nová muzejní expozice „s politickovýchovným posláním“ měla být „angažovanou marxistickou interpretací revoluční valašské historie“. Ke spolupráci na jejím uměleckém dotvoření byli přizváni významní výtvarní umělci spjati s Valašskem, např. malíři František Podešva, Josef Brož, Karel Hofman, Jaroslav Jan Králík, Ilja Hartinger či Antonín Strnadel (1910–1975). Trojanovický rodák a pedagog Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze vytvořil pro expozici Muzea valašského odboje a I. partyzánské brigády Jana Žižky tzv. historický triptych (každá část 200 x 74 cm) – trojdílný obraz se zbojníkem, rudoarmějcem a partyzánem, kteří jsou personifikací „slavných revolučních tradic“ regionu. Jedná se o jedno z posledních autorových děl, které skladbou triptychu a zlatým pozadím odkazuje ke středověkým oltářním dílům, resp. k ikonám, a symbolizuje tehdejší idoly – novodobou „Svatou Trojici“. Plošný ráz s výraznou lineární kresbou černou tuší, kolorovanou temperou, vnáší do díla téměř plakátový charakter. Dílo bylo pořízeno za více než 95 000 Kčs (pro srovnání: průměrná hrubá mzda muzejníka se pohybovala do 2 500 Kčs měsíčně). Navíc byla do sbírky vsetínského muzea dodatečně zakoupena z majetku Strnadelovy rodiny i komorní předloha k této monumentální realizaci.

Vedle historického triptychu – autorova pozdního, ideologicky koncipovaného díla podmíněného zadaným účelem – je v muzejní sbírce zastoupena i kolekce Strnadelových prací, které jsou vynikajícím výtvarným ztvárněním zbojnického mýtu a patří k nejkvalitnějším příkladům folklorismu v regionální výtvarné tvorbě. Např. v závěru života Antonín Strnadel vytvořil bravurním kreslířským přednesem, lapidární figurální zkratkou a svěží kombinovanou technikou (fixy, pastel, kvaš, křídy a koláž) obrazy Zbojnický oheň, Zbojnická přísaha a Zbojnický tanec nebo cykly Zbojnické písně a Pastýřské koledy.