Reflexe modrotisku v současném výtvarném umění má řadu podob. Nejčastěji je pro výtvarníky na modrotisku inspirativní typická výrazná barevnost – působivý souzvuk indigové modře s bílou. Zdrojem inspirace se ovšem stává i technika negativního tisku (se vzorem-motivem v barvě podkladu) či samotné modrotiskové plátno (resp. z něj ušité krojové součásti).
Při tzv. modromalování se používá tiskařská rezerva pro modrotisk, která se na plátno nanáší nejčastěji štětcem. Motivy-vzory jsou tudíž namalovány z volné ruky, načež se látka obarví v modrotiskové dílně. S touto technikou se lze v setkat zejména v poetické tvorbě výtvarnic, spjatých svou pedagogickou činností se Základní uměleckou školou v Uherském Hradišti, které dlouhodobě spolupracují s modrotiskovou dílnou ve Strážnici.
Antonie Dostálková (nar. 1945)
Rodačka ze Starého Města vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a dvouleté studium loutkařství na Divadelní fakultě AMU v Praze. Od konce 60. let po celý svůj profesní život působila jako učitelka výtvarného oboru na Lidové škole umění v Uherském Hradišti. K modrotiskové tvorbě se dostala skrze pedagogickou činnost, když se svým žákům pokusila přiblížit grafickou techniku linorytu na příkladu modrotisku. Obě techniky totiž pracují s negativním způsobem tvorby vzoru-motivu. Prostřednictvím výtvarnice Ústředí lidové umělecké výroby Arnoštky Eberhardové se začala příležitostně věnovat navrhování modrotiskových vzorů pro textilní výrobu a po zániku ÚLUV navázala spolupráci přímo se strážnickou dílnou rodiny Jochových. Ve svých poetických dílech – obrazech a textilních figurkách (či objektech) – se výtvarnice inspiruje lidovou kulturou, přírodou a idylickým světem dětí. Zkušenost s loutkovým divadlem vnáší do instalací autorčiných výstav kulisová řešení, rekvizity i drobné epizody, v nichž své role zaujímají půvabné postavičky dětí, andělů, Tří králů aj. K nanášení rezervy používá výtvarnice štětce, tiskátka, trubičky či šablony, nebo tvoří koláže z modrotiskových odstřižků. V roce 2019 získala čestné uznání Vladimíra Boučka za významný přínos v oblasti výtvarných dovedností inspirovaných tradičními textilními technikami a práci s modrotiskem.
Eva Horáková (nar. 1961)
S modrotiskem se seznámila již v dětství zásluhou paní učitelky Antonie Dostálkové. Modrotiskovou tvorbou se poté zabývala jak za studií na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, tak i při své pedagogické práci s dětmi na uherskohradišťské ZUŠ. Od roku 2004 spolupracuje s firmou Arimo ve Strážnici, pro kterou navrhuje dekorativní předměty – kalendáře, přáníčka a polštáře. Obrazy tvoří z volné ruky tenkým štětcem, někdy je doplňuje otisky listů nebo malých gumových tiskátek, popř. vybrané plochy pojednává technikou airbrush. Ve své „modromalované“ tvorbě využívá nejen bílé plátno, ale i barevný podklad pro doladění námětu či atmosféry. Občas také zvýrazňuje detaily barevným akcentem – zlatou a červenou – či volí tradiční soutisk dvou modrých barev v kombinaci s bílou. Po stránce tematické ji inspiruje lidové umění, pohádky, příroda i její vlastní „vnitřní vesmír“, který ji umožňuje uniknout z dnešní přetechnizované doby a navrátit se ke kořenům. V letošním roce získala čestné uznání Vladimíra Boučka za tvůrčí přístup k technice modrotisku. Během více než 30 let se zúčastnila řady výstav doma i v zahraničí. V současnosti uspořádalo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti její samostatnou výstavu pod názvem Putování za modrým světlem (28. 11 2024 – 2. 3. 2025).
