Jen co se po dlouhé zimě vynoří prvních pár teplých dnů a zmizí zbytky zašlého sněhu na osluněných stráních, lidem se ihned rozžehnou pohaslé ohýnky v očích. Vzduch je plný vůní jara a lidé ženou své čtyřnohé miláčky na stále delší a delší procházky. Tu a tam také neslyšně propluje vzduchem první pravý posel jara – skvost z říše hmyzu – některý z našich denních motýlů. Člověku je hned lehko u srdce. Když už poletují i motýli, tak je již ledová královna jistě poražena!
Z celé plejády našich denních motýlů ale jen několik málo druhů překonává zimu jako dospělý motýl. Většina přečkává zimu jako housenka či dokonce jen jako vajíčko. Své úkryty nachází motýli v zimním období na opuštěných půdách, ve sklepích, v hromadách dříví, ve skalních štěrbinách, v suchém listí či pod kůrou stromů. Nejčastěji můžeme najít takto ukrytou naši nejběžnější babočku – babočku paví oko nebo babočku kopřivovou. Babočka osiková, u nás stále řídce žijící motýl, patří také k úspěšně přezimujícím babočkám. Prožitá zimní zkušenost však viditelně mění barevnost jejich křídel. Pokud vidíte babočku osikovou na podzim, září lem jejích křídel jasnou žlutou barvou. Tato žluť však vlivem nízkých teplot v průběhu mrazivých měsíců téměř beze zbytku vyprchá. Na jaře tak potkáváme motýly s šedou nebo čistě bílou křídelní obrubou.
Speciálním případem je ale žluťásek řešetlákový, který je jediným zástupce bělásků a žluťásků, jehož životní strategií se stalo překonávání zimy jako dospělý motýl. Tito motýli jsou také rekordmany mezi ostatními druhy v délce svého života. První žluťásci se líhnou v červenci. Zimu tráví zahrabaní ve spadaném listí třeba na zemi u paty stromu v lese. Stejně jako jiní přezimující motýli se na podzim nepáří a se zásnubami čekají až na další jaro. Samičky poté vykladou vajíčka na pupeny a větvičky svých živných rostlin – řešetláku a krušiny. Po vykladení se běžně dožívají května a června. Největší matadoři poletují ještě na začátku července. Mohou tak teoreticky jako jediní naši denní motýli potkat v přírodě své dospělé potomky.
Motýly schované na půdě není radno budit brzo. Zbytečně ztrácejí cennou energii. Pokud se ale již snaží zavřeným oknem dostat ven, vypusťte jej do jarní přírody. Jakmile totiž sílící slunce vytáhne z listí i žluťásky řešetlákové, jaro je tu!