Blížící se podzim je nejen na Valašsku spojen se sklizní brambor, které jsou pro mnohé z nás symbolem tradičního valašského jídelníčku.
Zemáky či zemňáky, jak jsou na Valašsku brambory nejčastěji nazývány, jsou ovšem v našem regionu poměrně mladou plodinou. Běžnou součástí stravy zdejších lidí se staly až v průběhu 19. století.
Jejich kolébkou je pravděpodobně jižní Amerika, odkud se do Evropy dostaly v 16. století. Mezi Evropany panovala k této rostlině z pohanských oblastí nejdříve nedůvěra, proto byla zprvu používána spíše jako okrasná exotická rostlina ve šlechtických sídlech nebo v klášterních zahradách. Na českém území se začaly brambory více pěstovat až po tzv. bramborové válce s Pruskem (1778-1779). Prusové si totiž už dříve uvědomili jejich význam v boji s hladem.
Na Valašsku se brambory objevily až koncem 18. století na panských statcích. Venkovským obyvatelstvem byly přijaty až později. Jejich počáteční odmítání popisuje pamětník v kronice Bystřičky: „Když sem ponajprv zemňáky přivezli (...), lidé jich nechtěli jest, předhodili je psom. A když tí jich nechtěli žhrať, vrátili jich, že prý to ani psí nechcú žhrať.“ Poměrně rychle tu ale zdomácněly. Díky nevelkým nárokům na kvalitu půdy, odolnosti vůči nepříznivým klimatickým podmínkám a díky svým výživovým hodnotám se brambory od poloviny 19. století staly nejdůležitější složkou potravy Valachů. Pro sedmičlennou rodinu se jich v letech 1843-45 denně navařilo průměrně až 18 kilogramů.
Samotné se konzumovaly nejčastěji se zelím, odtud též rčení: „zemňáky a zelé, živobytí celé“, jedly se i zapíjené mlékem, podmáslím či kyškou. Přidávaly se do pečiva i dalších pokrmů, kde postupně nahrazovaly dražší a méně dostupnou mouku.
Tradiční valašské pokrmy, jejichž součástí jsou brambory, jako kontabáš či podlesníky, budete moci ochutnat na akci nazvané Obžerné odpoledne, která proběhne na vsetínském zámku 17. září 2017 od 14 do 17 hodin. K zakousnutí bude i kyselica, jehněčí guláš, pagáče, frgály, výrobky z ovčího, kozího a kravského mléka a další.
