Před 20 lety zemřel ve Vsetíně sochař Antonín Chromek, který v současnosti patří k poněkud přehlíženým regionálním umělcům. (1903–1994). Na aukcích starožitností se momentálně setkáme pouze s nabídkou bronzové plakety s vyobrazením T. G. Masaryka zhotovené dle návrhu tohoto umělce. Chromek studoval krátce před 2. světovou válkou na pražské akademii a působil zprvu ve Zlíně a poté v Liptále. Zpracovával náměty spjaté zejména s Valašskem, vytvořil portrét T. Bati, několik soch prezidenta T. G. Masaryka a jeho nejznámějším počinem je posmrtná maska Jana Palacha.
Ve fondech vsetínského muzea je dílo sochaře zastoupeno pouze několika realizacemi. Tři z nich muzeum získalo na počátku 50. let 20. století: bronzovou plaketu "K 30.výročí návratu do vlasti" z roku 1948, dřevěnou sochu „Portáš“ z roku 1944 a sádrový reliéf „Zbojníci“. Dva přírůstky byly muzeu věnovány v roce 2009 (sádrové „Vázy s alegorickými figurálními motivy“ patrně z 50. let)
V roce 1976 byla do muzejního fondu vsetínského muzea zařazena i pískovcová busta T. G. Masaryka, která byla původnímu majiteli – obci Liptál – vrácena v souvislosti se změnou politických poměrů v roce 1990.
V letošním roce nabídl vsetínskému muzeu Petr Juhaňák ze Vsetína darem tři díla od sochaře A. Chromka, které původně vlastnila matka dárce a obdržela je přímo od autora. Byl to dar pro muzeum velmi vítaný a cenný, neboť významně posílil zastoupení sochařova díla ve výtvarné podsbírce našeho muzea. Narozdíl od dosavadních autorových realizací v muzejním fondu ztvárňují lyričtější námět, a to matku s děckem jednak jako závěsný sádrový reliéf „Madona s dítětem“ na dřevěné desce, tak i jako komorní kolorované sádrové sousoší „Matka s děckem“. Oba artefakty vykazují znaky klasicizujícího realismu (u sakrálního výjevu více, u profánního vyobrazení méně stylizovaného) a jsou zřejmě pozdějším dílem autora, který v 50. letech tvořil pod vlivem socialistického realismu (viz např. jeho alegorické vázy). Zcela výjimečnou výtvarnou prací v rámci sochařovy tvorby je poněkud neumělá „Kytice gladiol“ z roku 1978, jenž je jedinečným dokladem sochařových malířských pokusů.
