Trhy hrály odedávna důležitou úlohu ve směně zboží a v zásobování obyvatel. Své výrobky a přebytky na nich prodávali místní i přespolní, proto byly i významnou komunikační spojnicí – lidé na ně chodili nejen pro nové zboží, ale i pro nové zprávy.
Trhů existovalo několik druhů. Nejvýznamnější byly trhy výroční – tzv. jarmarky (z německého Jahrmarkt), na které přijížděli i prodejci ze vzdálenějších míst a s méně obvyklým zbožím. Jarmarky se konávaly ve městech na základě privilegií vydávaných panovníkem, zpravidla na významné církevní svátky, a to i několikrát do roka. Kromě nich se pořádaly každý týden v přesně určené dny trhy týdenní. Ty bývaly na Valašsku obvyklé ještě před 2. světovou válkou. Ve Valašském Meziříčí na náměstí se odehrávaly větší v pondělí, menší v pátek, ve Vsetíně na Dolním náměstí zase každou středu. Prodávalo se tam nejrozmanitější zboží – vlastní výpěstky (ovoce, zelenina), řemeslně i podomácku zhotovené výrobky (dřevěné předměty pro hospodářství a domácnost, keramika, boty, košíky a mnohé další), produkty vlastního hospodaření (vejce, máslo, tvaroh, ovčí sýr aj.), hospodářská zvířata i lesní plody (hřiby, lesní ovoce).
Mimo to se na Valašsku pořádaly i trhy specializované na určité komodity – např. trhy dobytčí, obilní či trh na vlnu.
Úloha trhů výrazně klesla po roce 1948. K jejich renesanci opět došlo po roce 1989. A začaly se objevovat i trhy nové – např. bleší. A kde že se vzal tento název? Jako nejčastější se objevuje tvrzení, že „blešáky“ mají původ ve středověku, kdy panovníci a šlechta přenechávali svůj obnošený šat poddaným, kteří s ním mohli dále obchodovat, čímž se přenášely i blechy.
Označení bleší trh v současnosti znamená prodej předmětů, nejčastěji starých, použitých, a to soukromými osobami bez nutnosti obchodní koncese.
