Dne 4. května si připomeneme významnou událost v dějinách našeho města, a to vsetínské povstání. Tímto činem se obyvatelé Vsetína připojili k dalším městům po celé Evropě, která nečekala na to, až je osvobodí spojenecká vojska, ale aktivně vystoupila proti německým okupantům.
Povstání předcházelo šest let života v Protektorátu Čechy a Morava, toto období je nejtěžším, které obyvatelé českých zemí ve své historii prožili. Okamžitě po vyhlášení protektorátu 15. března 1939, začali němečtí okupanti provádět na našem území svoji represivní politiku vůči domácímu obyvatelstvu. Na vlastní kůži se o tom přesvědčili i lidé žijící ve Vsetíně. Nacisté začali drancovat národní hospodářství, omezovat kulturní život a zatýkat jim nepohodlné osoby. Ve Vsetíně navíc sídlila zbrojovka, jenž byla hodně důležitá pro další Německé válečné plány.
Část obyvatel se ovšem s okupací nehodlala smířit, a proto se už od roku 1939 začali na Vsetínsku vytvářet odbojové skupiny. Protiněmeckou činnost neustále sledovalo gestapo a během Heydrichiády v roce 1942 došlo takřka k úplné likvidaci odboje. Jeho činnost začala opět narůstat v roce 1944, kdy německá vojska kráčela od porážky k porážce, Rudá armáda postupovala na Moravu. Tehdy se také na valašských horách začaly objevovat partyzánské skupiny.
V roce 1945 nadále rostl počet odbojových akcí. Poté, co 4. brigáda 1. československého armádního sboru, která byla součástí Rudé armády, vstoupila 2. května na území Moravy, se začalo realizovat dlouho plánované vsetínské povstání. Jeho přípravy se ujala odbojová organizace Pro vlast. Povstání vypuklo 4. května v ranních hodinách. Povstalci ovládli část města a v bojích s lépe vyzbrojenou německou přesilou se dokázali ubránit až do příchodu československého armádního sboru. Po 17 hodině byl již Vsetín svobodný. V bojích ve městě přišlo o život sedm občanů. Povstalci se svým hrdinstvím a odvahou zasloužili o to, že lidské ztráty a oběti na životech i materiální škody, které město při přechodu fronty utrpělo, nebyly tak velké jako v jiných městech.
